MATKA NA POKUSY: O hovně

To šampaňské je, pravda, bohemka, ale i tak je to úchvatně bohémské! Prohlížíme si fotografie z našeho dávného pobytu v Paříži. Naše roztomilé dcerky pobíhají okolo, hrají si a velmi kolegiálně neruší naši siestu. Hovoříme. Tu namažeme děvčátkům nosíky krémem s UV faktorem. Tu jim podáme nějakou svačinku. Ale hlavně hovoříme! O tématech závažných. Celulitida. Anexe Krymu. Počínající vrásky. Nový občanský zákoník. Nové boty. Staré lásky…Důsledně naplňujeme obecnou představu o tom, že ženy na mateřské dovolené dělají ale lautr hovno!

Jiný den. Je hnusné jarní dopoledne. Venku padají hovna s hákama. Dcerka pobíhá bytem, jak smyslů zbavená. Chce jít ven. Já ne. Musíme. V diáři stojí verzálkami napsáno: PROHLÍDKA ROCK&POOL. Nemíříme ani do bazénu ani na bigbít. Cíl naší cesty je pediatrie. Snažím se dostat do rozmilé dcerušky nějakou snídani. Jogurt. Ne. Jablko. Ne. Banán. Nene. Toast se sýrem. Rozebrán na prvočísla a rozházen vůkol. Luxuji. Ani o čokoládového pribináčka není zájem…Moje další snaha je děvčátko obléknout do reprezentativního oděvu. Vyberu nejrozkošnější cosi s kanýrky. Moje maličká se vzpouzí. Odívání je pro ni nutným zlem. Marnivá máti ji navléká do šatiček, ona vřeští a ještě je – chuděrka malá – ponoukána, aby opakovala různá slova. Musíš se u paní doktorky předvést! Máma. Táta. Bota. Oko. Nos…Hovno! Zařve matka. Protože ho dcera právě vytvořila. Pravděpodobně na důkaz vzdoru. Holčička zřetelně a zodpovědně opakuje slovíčko po krasomluvné mamince. Ta se tomu nevýchovně směje. Hovňo, hovňo, hovňo…drmolí vesele dítě.

Bryskně děcko přebaluji. Dovádivý tvoreček si obsahem plíny stihne zamazat oděv. Rychle vybírám nový model. Opakuje se oblékací martýrium. Na uklidněnou pouštím již značně ohrané DVD s kocourem Mikešem a běžím vypnout sporák, na kterém bublá polévka na oběd. Opájím se svou výkonností! Během chviličky mám dochucenou polévku, zapnutou pračku, sebrané, poskládané a uklizené prádlo. Ještě vypulíruju umyvadlo a vyměním ručníky. Jako bonus si dokonce namaluji oko! Druhé nestíhám, neb za tu samou krátkou chvíli stihlo dítě objevit čokoládového pribináčka a velice konceptuálně ho rozmazat po sobě a parketách. Opět převlékám. Nadávám jako špaček (co by tomu asi řekl Špaček...). Další úkon je nezbytný – v rychlosti vytřít podlahu. Už je to fakt trapné, ale než připravím kýbl s vodou a saponátem, potomek si v „prameni zdraví z posázaví“ stihne zabruslit a já mu musím znovu vyměnit dres!!!

K lékařce dorazíme s jazykem na vestě, drobným zpožděním a v nereprezentativních teplákách. Laskavá a pečlivá pediatrička se pídí po znacích vývoje dítěte. Ptá se, kolik umí slov. Ačkoli pyšně tvrdím, že spoustu, vzpupná dcerka mlčí a neřekne ani to hovňo.

Doma se však rozhovoří. Moje kuchařské umění sice přejde mlčením a prostým vylitím polévky na podlahu (znovu vytírám), ale v postýlce se činí! Její pravidelný polední spánek je většinou dobrou příležitostí sednout k práci a dodržet deadline. Místo spokojeného oddechování se však z pokojíčku ozývá potměšilý smích a …hovňo, hovňo, hovňo. Neudělala jsem ani…no prostě nic.

Resumé. Můj „dovolenkový“ diář skutečně vypadá jako zápisník starého bonvivána a děvkaře. Hustě se tam objevují tato hesla: Zuzka u mě doma. Míša! Tereza. Markéta – může až odpoledne. Monika W. Zuzka u ní doma. Veronika – kafe. Denisa – volat. Kateřina Eva!!! Vendy. Gábi&Jíťa – oběd…Jenže člověk míní a pribináček nebo cokoli jiného rozmazaného po parketách mění. A rýma. A kašel. A zuby. A nehty. A vůbec. Stejně většinou stihnu hovno.

Napsáno pro blog Matka v síti

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.