Traumata, která prožívá malé dítě v době růstu a rozvoje, vytvářejí v jeho mozku trvalé jizvy, které se mohou negativně projevit v dospívání a dospělosti. Tyto fyzické následky emočně těžkých životních zkušeností se později mohou projevit jako deprese či jiná psychická onemocnění. Zjizvení mozku je způsobeno zanedbáváním a zneužíváním dítěte rodičem v rané fázi života.
Studie německých vědců, kterou publikoval prestižní lékařský časopis Lancet, jako jedna z prvních přímo dokazuje vztah mezi zanedbáváním výchovy a zneužíváním dítěte a rozvojem depresí v dospělosti.
Děti, které jsou rodiči zanedbávány a opomíjeny, nebo které zažijí zneužívání, mají poznamenaný především insulární lalok mozkové kůry skrytý pod spánkovým lalokem. Jeho vývoj se zbrzdí a lalok, který řídí emoce, je výrazně menší než u zdravého jedince.
„Když vezmeme v úvahu vliv insulární kůry na mozkové funkce, jako je orientace v emocích a vztazích, je možné, že změny, které jsme u pacientů pozorovali, vedou k horší reakci na konvenční léčbu,“ tvrdí doktor Nils Opel z Münsterské univerzity.
Přenos i na potomky?
Zneužívání v dětství a těžká životní traumata ovšem způsobují nejen hluboké psychologické zranění, ale vtiskují se přímo do DNA mladého jedince. Ovlivněná genetická informace se pak minimálně spermiemi – u nichž to bylo prokázáno – přenáší na potomky. Takže v dětství týraný a zneužívaný otec plodí potomky s vysokým rizikem, že budou mít sami vrozené psychické problémy.
Podle genetiků z Harvardovy univerzity totiž při týrání dítěte dochází nejen k poškození psychiky, ale DNA v zárodečných buňkách spermií je poškozena tzv. metylací. To je proces, kdy se na vrozenou DNA, kterou člověk získá v momentě početí, připojují metylové skupiny. Ty ale mění původní význam informace uložené v DNA. Jako by někdo do původního textu vepsal nová slova, která mění původní význam sdělení a způsobují zdravotní potíže u potomků.
„Víme už dlouho, že existuje spousta mechanismů chování, jimiž se trauma rodiče přenáší na jeho potomky. Trauma prostě ovlivňuje chování člověka, který ho prodělal, takže působí tímto chováním na své potomky… Ale přenáší se ještě jinou cestou i v případě, že nositel genetické informace pak na dítě nepůsobí, nevychovává ho,“ tvrdí doktorka Andrea Roberts z Harvardovy univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
