Máme doma žalobníčka. Rady jak na něj

Dítě se učí pozorováním a napodobuje všechno, co vidí. Pokud je proto doma svědkem toho, jak na sebe sourozenci žalují, rodiče nepřiznají nikdy svoji chybu a vymlouvají se na „okolní“ selhání, bude se i potomek snažit svoje chyby a omyly svalit na jiné a stane se z něj žalobníček. Takové dítě ale není v kolektivu příliš oblíbené, ostatní ho mezi sebe neberou a pro dítě je to často frustrující zjištění, že se s ním nikdo nekamarádí.

Jděte příkladem

Na druhou stranu i zde platí, že není žalování, jako žalování a musí se ke sdělení přistupovat jednotlivě. Pokud učitelé nebo jiní dospělí přehlížejí všechny případné „žaloby“ dětí a nereagují vůbec na nic, mohou často nevědomky dát volnou ruku nespravedlnosti nebo šikaně. Někteří učitelé ale naopak udílejí každou přestávku audienci hordě zhrzených a pomstychtivých dětí, které jen chtějí „zavařit“ ostatním spolužákům. Je jasné, že ani tato cesta není správná a dobrý přístup je někde uprostřed.

Žalobníček či ochránce?

V předškolním věku dítě pouze kopíruje názory dospělých a autorit kolem sebe. Dítě pak jedná v souladu s těmito určenými pravidly a očekává za to určitou výhodu, odměnu nebo pochvalu. S nástupem do školy ale dítě přebírá sociální normy ze širšího okolí a formuje si náhled samo. Už ve školním věku se vytvářejí základní hodnotové orientace a normy sociálního chování – dítě se učí co je a co není dovoleno, a co se smí a co už ne, poznává smysl pro pravdu a čest. Některé děti dozrají do stadia, kdy respektují a chrání práva svoje i ostatních sama o sobě. Dítě si tak uvědomuje křivdu vůči jinému spolužákovi a snaží se zjednat nápravu a zabránit nějaké nespravedlnosti, špatnosti i za cenu toho, že bude označen jako žalobníček. V konečném důsledku bývají tyto děti u svých kamarádů oblíbenější, i když jsou krátkodobě vystaveny kritice a nepochopení.

Snaha upoutat pozornost

Děti nejčastěji žalují proto, aby se samy vyhnuly trestu a získaly zdánlivou odměnu, aby upoutaly pozornost, sejmuly ze sebe odpovědnost, vzbudily neúctu k druhému či se mu pomstily. Často jde o děti nespokojené se sebou samými a žalování je tak prostředkem k zaměření pozornosti na vlastní osobu. Tento typ žalování se často spojuje s vychloubáním a zveličováním svých úspěchů, závistí a pomstychtivostí. Děti často neumějí najít přátelé přirozenou cestou a kolektiv je nepřijímá, a proto se snaží na sebe upoutat pozornost všemi dostupnými prostředky. A tím, že se jakoby „baví s dospělými“ učiteli, kterým donáší novinky a prohřešky spolužáků, se nad své kamarády vyvyšuje a cítí zadostiučinění, že spolužákům, kteří je neberou mezi sebe, uškodily.

Dítě jako zrcadlo

Většinou závisí na domácím prostředí a výchovném modelu v rodině, zda bude dítě spíše sobecky prosazovat pouze své zájmy, nebo se bude schopno zastat ostatních dětí. Podle odborníků by mělo mít dítě v rodině možnost komunikace a interakce se všemi členy rodiny – tj. takové prostředí rodiny, kde dítě může volně a bez zábran vyjadřovat své skutečné pocity a svá přání, kde se dítě učí vciťovat do potřeb a emocí druhých. V rodinách, kde dítě stojí mezi rodiči (případně sourozenci) a je nuceno mezi nimi manévrovat a je používáno jako prostředek proti druhému rodiči či sourozenci, stává se tak objektem různých nevyřešených rodinných konfliktů a i se učí falešným formám komunikace s druhými. To pak praktikuje i ve škole, kde se snaží vyhnout se problémům a odpovědnosti.

Jak na žalobníka

Zkuste dítěti vysvětlit, že musí respektovat ostatní děti a spolužáky a to, z jakých jsou poměrů a prostředí. Nemělo by se nikomu posmívat ani nikomu závidět. Zdůrazněte potomkovi hodnotu přátelství, odvahy a poctivosti, čestného chování a upřímnosti. Pomoci vám mohou filmy a knihy, kde je ukázána čest, síla přátelství a odvaha (od Vinnetoua po Batmana), kde jsou postavy čitelné a potomek se s nimi může identifikovat. Nezapomeňte ale, že ani všechny díly Vinnetoua vám nepomohou, pokud pak před potomkem budete předbíhat ve frontě u pokladny, chovat se neurvale nebo pokřikovat, že ten kečup rozbil ten pán v dlouhém baloňáku. Měli byste jít svému dítěti příkladem i v běžném životě, tím mu hodnoty věcí vštípíte nejlépe.

Ukažte mu, jak řešit věci jinak

Snažte se svého žalobníčka vést k odpovědnosti a vysvětlete mu, že každý čin má logicky nějaký následek. A že pravda většinou vyjde najevo a následky mohou být horší. Když svalí vinu za rozbitý hrníček na svého sourozence v batolecím věku, který by na poličku ani nedokázal vyšplhat, vynadejte mu spíše za lhaní a žalování, než za rozbité nádobí. Potomek si pak lépe uvědomí, že každá věc se dá řešit jinak než žalováním a vymlouváním se. Pokud si v mládí zvykne všechny neúspěchy a problémy svalovat na druhé, nebude se nikdy schopno v dospělosti postavit problémům čelem a efektivně je řešit. A ve svém důsledku nebude oblíbený ani v dospělém kolektivů spolupracovníků stejně, jako mělo problémy najít kamarády mezi vrstevníky na základní škole.

Zaměřte se na to, proč potomek žaluje.

Bojí se něčeho, nějakého trestu? Pokud ano, je zapotřebí strach odbourat a nevytahovat pokaždé vařečku ze šuplíku, když se něco rozbije nebo nepovede. Zkuste mu ukázat, že každá věc se dá řešit a spravit nebo alespoň zmírnit následky. Dítě se naučí čelit problémům a řešit jejich důsledky. Pokud se chce potomek pomstít kamarádce za to, že má hezčí panenku, nebo že se jí povedla písemka jen proto, že měla na koleni tahák, vysvětlete mu, že každý volí svoji cestu a že spolužačka na svoje podvádění může lehce doplatit u ústní zkoušky. Především ale s dětmi o problémech mluvte a snažte se najít společné řešení. Dítě není hloupé a postupuje metodou pokusu a omylu, čímž selektuje efektivní chování. Pokud se mu párkrát povedlo vybruslit z problému, protože na někoho něco hodilo nebo žalovalo, považuje to za efektivní řešení problémů. Pokud mu ale ukážete, že žalováním svého cíle nedosáhne, ba naopak ztratí podporu okolí a kamarádů, dítěti brzy dojde, že musí své chování změnit.