Už nebudeš jedináček aneb Čekáme další miminko

Jsem starší sestra, mladší se narodila, když mi byly čtyři. Pamatuji se, že jsem ležela, s uchem přilepeným na mámině obřím břichu, a poslouchala dunění a zvuky zevnitř. Protože jsem se už nemohla schovat k mámě do náruče, lezla jsem tátovi pod triko a on mě pak nosil po bytě jako klokan, aby mi nebylo líto, že nejsem taky v bříšku. Když se sestra narodila, docela mě zajímala. Láska mě ale přešla ve chvíli, kdy dostala od babičky a dědy obrovského plyšového medvěda a kdy jsem se s ní musela dělit o místo na tátových zádech, když nás vozil po obýváku jako kůň. Postupem času jsem se s ní dělila o hračky, oblečení i pozornost rodičů, což mně v té době přišlo jako naprostá nespravedlnost, protože já jsem tu byla dřív. Nutno dodat, že teď mám se sestrou ten nejlepší vztah, jaký může být, a že je to na světě moje nejbližší bytost. Jak ale k tomu dospět, jak malé dítě připravit na potomka a navodit mezi sourozenci láskyplný vztah?

Jak dítěti oznámit, že bude mít bratříčka nebo sestřičku

Když se má narodit druhé dítě, je pro nastávající rodiče už mnoho věcí jasných. Maminka se neplaší nevědomostí a nepřipraveností, tatínkové se neopíjejí nervozitou a vše kolem těhotenství a příprav jde snadněji. Jedna věc je ale zcela nová: připravit první dítě na to, že bude mít bratříčka nebo sestřičku. Zatímco v některých rodinách bude narození druhého potomka provázeno nadšením staršího sourozence, může se příchod nového člena do rodiny v dalších případech stát hotovým hororem plným slz, naschválů a hysterických scén. Dobrá zpráva je, že to jednoho dne skončí a že se při troše štěstí z vašich dětí stanou „parťáci“. Ta horší zpráva bohužel je, že než to přejde, čeká vás tvrdý boj „kdo s koho“. Takže se obrňte trpělivostí, klidem a nadhledem. Srovnat se s tím, že se o vaši pozornost musí dítě dělit s nějakým miminem, není jen tak. I ten nejhodnější mrňous se může začít náhle chovat jinak, jen aby se vyrovnal s faktem, že už není číslo jedna. Není to znak sobectví nebo špatného charakteru, je to jen prostá sebeobrana v krizové situaci.

Co tedy dítěti říct? Záleží na věku.

Dítě ve věku 1–2 let ještě nemá pojem o čase, nedokáže si představit minulost, současnost ani budoucnost. Všímá si pouze daného okamžiku. Informace typu „narodí se nám miminko“ nemá pro takové dítě žádný význam. Nechápe, co to znamená, a nedovede si ani představit, kdy to tak asi má nastat. Proto stačí, když se o tom, že bude mít sourozence, dozví teprve několik týdnů před porodem.

Dítě ve věku 3–4 let se naopak dlouho dopředu těší na nového kamaráda, se kterým si bude moci hrát. Tím větší je pak jeho zklamání, že s miminkem, které se narodilo, není moc velká zábava. Po několika týdnech bývá často zklamané, že miminko jen pláče a spí a že si s ním nemůže hrát. Proto je potřeba mu v klidu vysvětlit, kolik je zpočátku s nově narozeným miminkem práce, a jak málo toho zatím dovede. Nesmíte zapomenout věnovat stejnou pozornost prvnímu dítěti a dávat mu najevo, že vám na něm záleží stále stejně.

Když je dítěti 4 a více let, má již docela dobrou představu o čase, většinou zvědavě sleduje průběh matčina těhotenství a zajímá se o detaily. Chce si sáhnout na bříško, poslouchat miminko uvnitř a cítit, jak kope. Má nekonečnou spoustu otázek, které je potřeba mu trpělivě zodpovědět. Starší dítě je potřeba na narození sourozence připravit pečlivě, protože to ovlivní do budoucna jejich vzájemný vztah. Není to pro něj lehké. Dosud byl středem rodiny, kolem kterého se soustřeďovalo veškeré dění, a nyní se bude muset o tuto pozici dělit. Dopřejte mu proto pocit, že je důležité, užitečné, statečné atd. Můžete použít třeba utěšující větu, že už bude „velký bratr/velká sestra“ a že umí různé věci, které miminko ještě nedokáže. Dítě může dávat miminku najevo svou náklonnost, stejně tak může vůči němu prožívat i negativní pocity nebo s ním zacházet neopatrně. Dávejte proto na novorozeně bedlivý pozor a případnou hrubost staršího potomka okamžitě pokárejte. Většina psychologů se shoduje, že nejlepší cestou k předcházení žárlivosti u dětí je, už od začátku je zapojovat do všedních starostí a radostí. Nechte starší dítě, ať vám s miminkem v rámci svých možností pomáhá.

I ty jsi byl, byla miminko

Odborníci radí prohlížet si s prvorozeným dítětem fotografie. Na základě vlastních fotografií v miminkovském věku dítě snáze pochopí, jak bude malý sourozenec vypadat. Až kamarádky a příbuzní přijdou na návštěvu s dárky pro miminko, nezapomeňte obdarovat i prvorozené dítě. Je to pro ně obtížná situace – až dosud vždycky dostávalo dárky ono samo, a teď by si připadalo opomíjené. Žárlivé scény bude sice dělat pořád, ale rychleji obtížné období překoná. Některé děti mohou na sourozence zareagovat tzv. vývojovým regresem. To znamená, že dovednosti, které dítě bezpečně ovládalo, jakoby „zapomene“. Začne se tvářit, že nočník v životě nevidělo; jí polévku rukama, přesto, že babičce minulý týden ukazovalo, jak umí stolovat s příborem, nebo se začne pomočovat a dělat hysterické scény – nejlépe na veřejnosti. Chce prostě dělat všechno jako malý sourozenec, na kterého jednoduše žárlí. Myslí si, že se dítěti věnujete proto, že on už všechno umí a pozornost nepotřebuje. Podle dětských psychologů je ale takové chování normální, a pokud pár excesů přetrpíte, vrátí se chování staršího dítěte zase do normálu.

Ač je to složité, snažte se držet nervy na uzdě a staršího trochu rozmazlujte. Někdy ale bohužel ani laskavá náruč nepomůže, a pokud zvláštní projevy vašeho dítěte trvají dlouho, je dobré obrátit se s žádostí o pomoc na odborníka. V případě vážnějších potíží nebo složitější životní situace vyhledejte odbornou pomoc poraden nebo dětského psychologa. Využijte i informace a rady z dostupné literatury. Nakladatelství Portál například vydalo knihu „333 nápadů pro život s batoletem“.