Doktor Michael Mosley se celoživotně zabývá výživou, hubnutím a také vyvracením mýtů, které se provozovatelé posiloven snaží šířit ve společnosti. Ale nejen oni. Týká se to zobecňujících prohlášení typu: Cvičte, zhubnete. Nebo tvrzení, že při náročném sportovním výkonu tělo zaplaví vlna endorfinů. Všechno jsou to podle Mosleyho hlouposti. Pravidelný pohyb je zdravý a pro člověka důležitý, může pomoci udržet normální linii těla, člověk ale musí vědět, jak na to. A také respektovat své geny.
Posilovny jsou plné obézních lidí, kteří tam chodí pravidelně a stejně nehubnou. Cvičením totiž člověk nastartuje nejen spalování, ale také anabolický metabolismus – tedy přibírání svalové hmoty. To se však může zvrhnout v tvorbu tukových zásob. Pokud se po cvičení cpe nezdravými pokrmy.
„Spousta lidí si myslí, že když cvičí, může jíst, co chce, a že se z posilovny bude vracet šťastná. Ale je to hloupost,“ tvrdil doktor Mosley v pořadu This Morning televize ITV.
Když chce člověk hubnout, musí nejen cvičit, ale také si hlídat to, co strká do pusy a posílá do trávicího traktu. Pokud se dře v posilovně a cpe čímkoli, pak ho tukové polštáře neopustí, ale mohou se naopak zvětšit.
„Klíčovým problém je, že se za návštěvu posilovny odměňujeme sladkostmi, nebo máme pocit, že po odchodu z posilovny můžeme jíst, na co přijdeme. Cvičení je dobrý způsob, jak předejít nadbytečným kilogramům, ale nikoli způsob, jak se jich zbavit. V posilovně spálíme energii, ale mnohem méně, než si myslíme. Pět kilo tuku obsahuje tři a půl tisíce kilokalorií a tuk je hustší než dynamit. Abychom spálili pět kilo tuků, musíme uběhnout šedesát kilometrů,“ uvedl doktor Mosley v pořadu televize ITV.
A uvedl další příklad. Jediný muffin obsahuje pět set kilokalorií energie. Tolik ale člověk spálí až po osmi kilometrech běhu.
Mosley také varoval před podceňováním vlivu genů. „Existuje experiment, v němž sto lidí cvičilo půl hodiny pětkrát týdně. Po jistém čase měřili jejich metabolický fitness, sílu srdce a plic. Zatímco u dvaceti procent došlo k výraznému zlepšení, u většiny došlo k slabému zlepšení a u dvaceti procent k žádnému. Měli prostě nedobré geny. Je to pravda. Někteří lidé mají takové geny, že nemůžou nikdy zhubnout. Může to být velmi demotivující a ti lidé si připadají jako neschopní,“ tvrdí Mosley.
A kdo chodí do posiloven ukazovat ty úžasné svaly? To jsou právě šťastlivci, kterým stačí málo pohybu a hned je to na nich vidět. Ty cvičení baví, motivuje a dřou na sobě. V populaci jich je asi dvacet procent.
Spousta lidí ani nezažívá onen „endorfinový nával“, o němž se často hovoří. Je to opět mýtus. Většina lidí žádný extrémně příjemný pocit po cvičení nemá. Ačkoli doktor Mosley nepopírá, že cvičení a pohyb pomáhají proti depresím a jsou také prevencí řady chorob – onemocnění srdce a cév či rakoviny.
Také není třeba každý den cvičit dlouho. Naopak se stále víc potvrzuje, že krátké a velmi intenzivní cvičení je efektivnější. Více než dlouhé tratě tak tělu prospěje sprint. „Přestože se mnozí starší lidé či lidé s chorobami srdce obávají, že krátký a velmi intenzivní pohyb jim může uškodit, ve skutečnosti má ochranný účinek,“ tvrdí doktor Mosley.
Sledujte nás na sociálních sítích:
