Strašák jménem osteoartróza

Osteoartróza je nejčastějším onemocněním kloubů, které obvykle zasahuje kolenní kloub, jenž je nositelem naší váhy. Často se však týká i kloubů rukou či páteře – ale i jiných kloubů v těle. Touto chorobou trpí miliony obyvatel na celém světě, v populaci nad 60 let postihuje dokonce 40 % lidí. Problémy se mohou vyskytnout i v nižším věku, mezi 35. a 45. rokem má potíže s osteoartrózou 5–15 % populace.

Kdo je ohrožen?

Příčinou může být velká zátěž na zdravý kloub, anebo přiměřená zátěž na poškozený kloub, například po zranění, následkem vrozené poruchy metabolismu či dysplazie kyčle. Vedle věku, genetiky, nitrokloubního poranění a chorob ovlivňujících stav kloubů (např. zánětlivá, hematologická, metabolická či endokrinní onemocnění či svalová dysfunkce) se k příčinám vzniku řadí i další faktory. Více jsou ohroženy ženy, obézní lidé, jejichž klouby jsou vysokou váhou přetíženy, vliv může mít i rasa či stravování. Nejsilnějším projevem osteoartrózy je bolest, která se liší podle postiženého kloubu, ale také omezená pohyblivost a následný úbytek svalové hmoty způsobený ztrátou funkční kapacity kloubu. Onemocnění se dle závažnosti rozděluje do čtyř stupňů, přičemž ve čtvrtém stádiu omezuje schopnosti vykonávat běžné denní činnosti a negativně tak ovlivňuje kvalitu života.

Bylo dřív vejce, nebo slepice?

Tato filozofická otázka by se dala v případě osteoartrózy upravit na: Byl dříve zánět nebo poškození chrupavky? Výzkumy totiž ukazují, že odpověď není zcela jednoznačná... „Že je u osteoartrózy přítomen zánět, to se samozřejmě vědělo, ale měli jsme za to, že je to druhotná reakce na  poškození chrupavky a okolních tkání. Pak se ale přišlo na to, že zánět je tam už na začátku, kdy změny na chrupavce jsou ještě minimální,“ uvádí lékař a pedagog MUDr. Karel Benda, M.B.A. „U poloviny nemocných jsou přítomné i protilátky proti kolagenu II, což je jasná známka, že tolerance k němu, která by měla byt úplná a bezvýhradná, taková není. Takže zánět nejenže není jen reaktivní, dnes se už dokonce řeší otázka, co bylo dřív – zánět nebo degenerace. A protože i u osteoartrózy si naše tělo ničí vlastni kolagen, princip orální tolerance by mohl tento proces když ne zastavit, tak alespoň zpomalit,“ doplňuje specialista. Takzvané „navození orální tolerance“, o kterém se Karel Benda zmiňuje, ovšem funguje u užívání kolagenu v přirozené podobě, nikoliv u želatin, které slouží jako kloubní výživa, zánětlivé procesy však nikterak neovlivní.

Co je to glukosamin a chondroitin?

Odlišně pomáhají při osteoartróze látky zvané chodroitin sulfát a glukosamin, které zasahují do porušeného metabolizmu chrupavky a stimulují produkci vlastního kolagenu a součástí kloubního mazu. Chondroitin sulfát má protizánětlivý efekt a také tlumí aktivitu takzvaných proteolytických enzymů, jejichž zvýšená aktivita u osteoartrózy vede k odbourávání chrupavky. Glukosamin je aminosacharid obsažený v chrupavce. Glukosamin sulfát poskytuje úlevu od bolesti kloubů a podporuje regeneraci, obnovu a ochranu chrupavky, čímž zmírňuje potíže a příznaky a zlepšuje funkci kloubů.

Efekt uvedených látek je pozvolný a nastupuje řádově v průběhu 2–6 týdnů, tato nevýhoda je však vyvážena velmi dobrou tolerancí i bezpečností těchto látek – jsou totiž běžnou součástí kloubů, nemohou tedy uškodit.  Další výhodou je trvání efektu po dobu nejméně dvou měsíců po ukončení terapie, což umožňuje přerušované podávání v jedné až dvou léčebných sériích ročně.

Prospěšnou látkou je také aescin, někdy označovaný jako escin. Jedná se o extrakt z jírovce maďalu (kaštanu koňského), který přispívá ke správnému krevnímu zásobení kloubních pouzder, vazů a šlach a podporuje oběh tělních tekutin na úrovni jednotlivých tkání. Pomáhá tak proti otokům a zánětům.

Co vám ještě může pomoci?

Díky farmakologické léčbě lze utlumit bolest, ale také zpomalit rozvoj onemocnění. Navíc se však pacientům s osteoartrózou doporučují i další opatření, která zmírňují progres choroby – zejména snížení hmotnosti, aby nebyly klouby zbytečně zatěžovány, pořízení vhodné obuvi, v případě pokročilých stádií také využívání opěrných pomůcek. Pomoci může rovněž vhodný pohyb, zejména chůze – v tomto ohledu se doporučuje poradit se s fyzioterapeutem, který může poradit další typy aktivit. Dále je možné absolvovat i fyzikální terapii, jako je třeba termoterapie, elektromagnetická léčba či akupunktura.