Když se člověk stravuje nezdravě a přijímá víc kalorií, než vydá, je obézní. A i člověk, který cvičí a je aktivní, může být obézní. Protože jeho energetický příjem je vyšší než výdej. Ovšem řada cvalíků s aktivním životním stylem si myslí, že pohyb jim zajistí zdraví a dlouhý život i v trvalém obalu z tuků. Je to však mýtus. I když se pohybují, kvůli nadbytečnému tuku je u nich riziko předčasného úmrtí mnohem vyšší než u osob s normální postavou.
Některé výzkumy naznačují, že i když má člověk BMI 30 a tukové pneumatiky na břiše, může být metabolicky fit. Pokud cvičí, má normální krevní tlak a normální hladinu cholesterolu v krvi. Jenže rozsáhlý výzkum epidemiologů z Birminghamu to zpochybňuje.
„Myšlenka, že člověk může být obézní a zároveň zdravý, je mýtus,“ prohlásil doktor Rishi Caleyachetty na Evropském kongresu o obezitě v Portu.
Z dvacetiletého sledování 3,5 milionu osob totiž vyplývá, že jedinci, kteří byli na počátku sledování metabolicky zdraví (podle jistých měřítek) a zároveň obézní, končili na konci studie o devětačtyřicet procent častěji s chorobami srdce a cév než jedinci, kteří měli normální postavu. Riziko selhání srdce u nich bylo dokonce o šestadevadesát procent vyšší.
„Metabolicky zdravý obézní člověk není bez ohrožení na zdraví a životě a bylo by nesprávné si myslet, že je tomu naopak. Neměl by se vůbec používat spojení zdravý a obézní, aby nedošlo ke zbytečnému matení odborné i laické veřejnosti,“ prohlásil doktor Caleyachetty.
Příjem vs. výdej
Pro mnoho lidí není problém omezit příjem určitých potravin, ale musejí mít jídla hlavně hodně. A v tom tkví problém. Takový jedinec víc energie přijme, než vydá a tělo ji hned uloží do tuku. Obezita se tak stává začarovaným kruhem, i když člověk vlastně drží dietu (například nízkotučnou).
„Člověk může šlapat v posilovně půl hodiny a spálí jen dvě až tři stovky kilokalorií. Aby spálil čtyři sta gramů tuku, musí ale uběhnout mnoho a mnoho mil,“ varuje profesor Ian McColl z Londýna, který nechápe, proč je kolem obezity a hubnutí tolik nesmyslů i mezi odborníky.
Celý problém tkví v základním fyzikálním zákoně. Tělo energii přijímá a vydává. Pokud jí denně vydá méně, než jí přijme, tělo začne energii ukládat do tukových zásob. Chce-li člověk zhubnout, musí dlouhodobě více energie vydávat.
„Celá problematika je dnes zmatená řadou teorií o obezitě, genetickou, epigenetickou, psychologickou apod. Žádná z nich nepůsobí epidemii obezity. Zůstává jediný fakt. Nikdo nemůže být obézní, pokud nekonzumuje příliš mnoho energie,“ dodává profesor McColl.
Sledujte nás na sociálních sítích:
