Krize přeje zmrzlině. Zvláště té italské

A v době krize se počty studentů téměř zdvojnásobily. Škola v roce 2009 vyučila řemeslu jednou tolik uchazečů než v roce jemu předcházejícím. V italské zmrzlině vidí budoucnost svého podnikání tisíce lidí z celého světa.

Univerzita Gelato, jak se institutu v Boloni přezdívá, loni vyškolila téměř dvanáct tisíc lidí z celého světa. Přitom rok předtím o kurz stojící v přepočtu na koruny zhruba osmnáct tisíc korun stálo asi šest tisíc osob.

Do kurzu „gelato maestro“ neboli mistra zmrzlináře se hlásí lidé z Libanonu, Súdánu, Číny, Británie či Austrálie. A po týdnu intenzivního studia ve špičkových laboratořích institutu získají zájemci základní zkušenosti a návody potřebné k výrobě nejlahodnějších mražených krémů světa. Ve vzdělávání mohou pokračovat v navazujících kurzech.

Univerzita přitom neučí jen výrobu zmrzliny čokoládové, vanilkové či jahodové, ale také mnohem méně obvyklé postupy při přípravě zmrzliny z olivového oleje, parmezánu či bazalky.

„V Číně experimentovali dokonce se zmrzlinou s příchutí ryby. Gelato je základ pro chutě, můžete si ji adaptovat na vlastní kulturní potřeby. Hruška s parmezánem či citron s bazalkou jsou méně obvyklé a i ty se naši studenti naučí,“ tvrdí ředitel institutu Patrick Hopkins, jenž začal školení v Boloni provozovat v roce 2003.

Školu založila společnost Carpigiani vyrábějící 70 procent všech strojů na výrobu zmrzliny gelato ve světě.

Kurzy jsou vedeny velmi odborně a připomínají skutečné studium na chemicko-technologické univerzitě. Výroba zmrzliny gelato je spíš o vědě než umění. Zmrzlina je totiž o balancování mezi tukem ze smetany, který v mrazu tuhne, a cukrem a dalšími látkami, které bod tuhnutí snižují a zmrzlinu taví. Rozhodující je přitom tvorba krystalů ve zmrzlině, ideální je velikost jen o rozměru jednoho mikronu. Pak je jazyk totiž necítí a zmrzlina je dokonale hladká a krémová.