Za individualistickou kulturu Západu může středověká katolická církev

Ego, které táhne dolů

Podle sociologů zažívá Západ krizi především proto, že dnes až příliš zdůrazňuje potřeby a práva jedince nad potřeby a vztahy skupiny. Jenže člověk jako druh uspěl v evoluci právě proto, že byl silně spolupracující a individualismus – sobecké potřeby jedince hnané egem – tlumil. Nepotlačoval chorobně, ale zdravě tlumil.

Dnes však existuje několik individualistických postojů. Ten nejegoističtější vyloženě vyzdvihuje sobectví jako přednost, jiné jsou tolerantnější. A společensky pozitivní vlastností individualismu je, že se původní důvěra nejbližšímu kroužku příbuzných se silnou nedůvěrou vůči cizím změnila na důvěru a spolupráci se širokou skupinou osob včetně zcela cizích jedinců.

Vytratila se důvěra a oddanost

Ve středověku byla společnost tvořena malými skupinami, které byly velmi uzavřené a velmi nedůvěřivé vůči komukoli v okolí. Jednalo se o rodinné klany, které do sebe jen neochotně vpouštěly cizince a stály na hodnotách, jako jsou poslušnost, bezvýjimečná oddanost, soudržnost, úcta k tradicím a nedůvěra vůči cizím a cizímu.

Může za to církev?

Sociologové dlouho nemohli přijít na to, proč a jak se toto postupně změnilo. A nyní v článku, který publikoval odborný časopis Science tvrdí, že za to může katolická církev a její doktríny.

„Západní odnož církve v Evropě, ta větev křesťanství, která se nakonec vyvinula v římskokatolickou církev, změnila lidskou společnost od kořenů tím, že rozbořila jejich intenzivně udržované příbuzenské instituce a vnutila jim monogamní nukleární rodinu. Z antropologického pohledu jsou monogamní rodiny mizivě vzácné mimo Evropu. Čím déle měla na kulturu vliv církev, tím spíš je tam dnes větší individualismus, menší konformita, poslušnost a více spolupráce a důvěry vůči cizím,“ tvrdí profesor Joseph Heinrich z Harvardovy univerzity.