Někteří lidé nedají dopustit na logické myšlení a rozhodování. Jiní se zase na cestě životem zcela oddali intuici, jakémusi hlasu srdce. A pak jsou tu ti, kteří používají stejnou měrou obojí. Podle kanadských psychologů jsou ale nejspokojenější právě jedinci, kteří se rozhodují intuitivně. Ladí to totiž s jejich pravým já, zatímco logické rozhodnutí je odcizené. Nicméně intuitivní volba má jednu negativní souvislost. Když je totiž mylná, člověk si těžko chybu přiznává.
„Lidová moudrost tvrdí, že bychom se měli vyhýbat intuici, protože pečlivé uvažování je nejjistější cesta k dobré volbě. Ale vyhnout se intuici nemůžeme. Při rozhodování lidé musejí rozhodovat nejen o tom, co si zvolí, ale také jak to zvolí. Náš výzkum naznačuje, že jedinci zaměřující se při rozhodování na své pocity jsou opravdu přesvědčení, že jejich volba je víc v souladu s tím, co je pro ně nezbytné, pravdivé a neochvějné,“ tvrdí doktor Sam Maglio z University of Toronto.
Jeho tým provedl čtyři různé experimenty s rozhodováním u 450 osob. Z výzkumu vyplývá, že lidé rozhodující se intuitivně, jsou si svými rozhodnutími jistější a pevněji je obhajují. A to i tehdy, když se mýlí.
„To naznačuje, že zaměřováním se na pocity se nemění jen postoje, ale také naše chování,“ dodává doktor Maglio.
S intuicí tedy souvisí jistá paličatost. Proto podle autorů výzkumu není na škodu stále používat i kritický rozum.
„Trocha logiky a uvažování může člověku rychleji pomoci uvědomit si, že i když se rozhodl v nejlepším souladu s hlasem svého srdce, zmýlil se. A může rychle sjednat nápravu k vlastnímu dobru,“ míní doktor Maglio.
Co bych si poradil?
Jak se rozhodnout v určité situaci správně, to je zapeklitý problém pro většinu lidí, především pokud máme rozhodovat o opravdu závažných věcech. Existuje vůbec nějaký návod, jak zvolit nejlepší cestu? Podle vědců ano. Když se člověk rozhoduje, a chce jednat co nejlépe, měl by se řídit tím, co by ve stejné situaci poradil druhým. Ať už nechá rozhodovat intuici nebo ne.
Z experimentálního výzkumu s osobami mezi dvaceti a čtyřiceti roky vyplynulo, že nejlepší rozhodnutí člověk činí tehdy, když se od problému osobně distancuje. A to se mu daří právě ve chvíli, kdy radí druhým. Jedinci, kteří se tak dokážou na svůj problém podívat tak, jako by radili kamarádovi, se rozhodují mnohem lépe.
V druhém experimentu pak autoři výzkumu provedli to samé, ale s osobami ve věku šedesát až osmdesát let. Výsledek byl stejný. Věkový rozdíl tedy nehraje žádnou roli. Od mládí do stáří dobře radíme druhým, ale sami se většinou velmi špatně rozhodujeme.
„Lidé jsou moudřejší, když rozumně vyhodnocují problémy druhých, než když musejí rozumem zpracovat své vlastní problémy. K tomu naše výsledky dokazují, že odosobnění se a odstup od problému snižuje asymetrii v moudrém uvažování, věk ale roli nehraje, což bychom mohli očekávat s ohledem na to, že se říká, že čím je člověk starší, tím je moudřejší,“ uvádějí autoři výzkumu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
