Němečtí psychologové tvrdí, že ačkoli jsou dospělí, kteří jsou schopni hrát si i dávno za hranicemi dětství, považováni za infantilní jedince, jsou ve skutečnosti mnohem schopnější než suchopární lidé, kteří vnímají hravost jako něco krajně neseriózního. Hravé chování totiž člověku dává velkou výhodu při zkoumání problematiky a umožňuje mu vnímat daný problém z jiné perspektivy a nacházet zajímavosti na jinak nudné práci.
Mezi dospělými, kteří svou hravost netlumí, existují čtyři základní typy – rozverní, intelektuální, radostní a nesamostatní. Hravost přitom neznamená nic humorného.
„Hravost je nezávislý rys osobnosti, který sdílejí jisté aspekty s pěti globálními rozměry, ale které nemůžou být vzájemně zaměňovány. Jsou lidé, kteří rádi blbnou s přáteli a známými. Těm říkáme nesamostatná hravost. Radostně hraví jedinci ve srovnání s nimi považují celý život za hru. Intelektuálně hraví lidé si rádi pohrávají s myšlenkami a nápady. Rozverně hraví lidé dokážou měnit nudné činnosti v zábavu. Baví je i drobné každodenní objevy,“ vysvětluje doktor René Proyer z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.
Ačkoli se vnímá hravost jako neschopnost být v dospělosti seriózní, psychologové ji považují za známku vyspělejší osobnosti.
„Když se totiž dívají na řešení složitých problémů, mnohem snáze dokážou změnit perspektivu svého pohledu a rychleji tak najdou řešení. To bývá neobvyklé a novátorské,“ dodává Proyer.
Začněte již u dětí
Zatímco na hravost u dospělých je občas pohlíženo tak trochu "skrz prsty", u dětí jsme naopak většinou rádi, pokud jim tahle vlastnost vydrží co nejvíce. Proto se jako rodiče snažíme u svých potomků co nejvíc podpořit fantazii a kreativitu.
Ačkoli se to zdá jako poměrně složitý úkol, je to snazší, než si myslíte. Co třeba vyzkoušet následujícíc tipy, které u dětí zaručí kreativní myšlení?
Vypněte televizi
Ano, přesně tak. Televize ke kreativnímu myšlení dítěte nepřispívá, právě naopak. Dítěti vše servíruje rovnou, vůbec nezapojuje jeho fantazii a myšlení. Jistě, občas v ní běží zajímavé a vzdělávací pořady pro děti, ale ty jsou spíše vzácnou výjimkou. Takže dítěti zabavte ovladač a nechte je, ať si hraje jinak. Jakkoli (tedy samozřejmě při tom nesmí ohrozit sebe ani druhé). Při hře s panenkami nebo autíčky vymýšlí příběhy, při hře se stavebnicí zapojuje mozek ve snaze postavit ten nejlepší dům, auto, loď, pokojíček pro zvířátka apod. Tohle televize neumí. Takže ji vypněte. Hned.
Oprašte kufříček na výtvarku
Také si pamatujete ze školy kufříčky, v nichž jste měli potřeby na výtvarnou výchovu? Pořiďte svému dítku něco podobného i doma a pořádně jej vybavte (samozřejmě podle věku potomka, pro tříleté batole nejsou tempery nebo uhly tou nejšťastnější volbou) a doplňujte. Že na svém dítku nepozorujete zrovna ohromující malířský talent? Nevadí, důležité je, zda ho kreslení (nebo třeba modelování z plastelíny atd.) baví. Chce vyzkoušet, co se stane, když bude kreslit pěti voskovkami najednou? Proč ne. Pokud to zkouší na papíru a ne na stěnách, jen do toho.
Zkuste slovní hry
Kreativní myšlení nespočívá pouze v uměleckých činnostech. Velmi důležitou součástí je i slovní projev a fantazie. Při cestě autem/autobusem/tramvají apod. s dítětem hrajte nejrůznější slovní hry (opět berte v potaz věk dítka). Zkusit můžete obligátní slovní kopanou, vymýšlení příběhů (začnete vy, pokračuje dítě, pak zase vy…) nebo nejrůznější úvahy začínající „Co by bylo, kdyby…“ (co by se stalo kdyby, náš pes uměl mluvit/bylo nebe zelené/tenhle autobus vzlétl na Měsíc/všechny stromy byly z čokolády…). Fantazii se meze nekladou.
Umožněte mu udělat chybu
Ano, každý rodič své dítě samozřejmě chrání a snaží se je vystavovat co nejmenšímu počtu nepříjemných situací, zklamání a chyb. Jenže občas neuškodí, když váš potomek zjistí, že ne každé řešení, jež pro danou situaci vymyslí, je to správné (a že ne vždy jsou nablízku rodiče, kteří vše vyřeší za něj). Ačkoli v první chvíli vaše dítě bude zaskočené, pomůže mu to lépe zvládat podobné situace v budoucnu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
