Lidé se dělí na skřivany a sovy. Ti první vstávají za rozbřesku, a i když svítá třeba v půl páté ráno, vyskočí z postele a jsou plní energie a elánu do práce. Ti druzí rádi ponocují, a když musejí ráno vstávat, jsou protivní a neschopní se probrat a uvést do provozu. Podle nových výzkumů za to, zda je člověk skřivanem či sovou, může to, kdy se narodil. Sovy se rodí spíš v noci a skřivani spíš přes den.
Extrémních sov a extrémních skřivanů je v populaci ale jen kolem třiceti procent – patnáct procent v obou kategoriích. Zbývajících sedmdesát procent lidí patří někam mezi tyto dvě skupiny.
Podle profesora Jima Horneho z Loughborough University ovlivňuje to, jak dobře ráno vstáváme, doba, kdy jsme se narodili. Pokud to bylo v noci, má člověk s ranním vstáváním většinou potíže.
Kdo je na tom líp?
Přitom je výhodnější být skřivanem než sovou. Skřivani mají lepší zdravotní stav a žijí déle. Sovy trpí častěji depresemi a civilizačními chorobami. Jsou také agresivnější, častěji páchají trestnou činnost a jsou závislé na různých omamných látkách.
Jenže podle jiných odborníků jsou sovy jen smolaři. Mají zdravé biorytmy jako všichni ostatní, jenom posunuté. Trpí tedy permanentní chorobou z posunu časového pásma – jetlagem. Zatímco chod většinové společnosti odpovídá skřivanům, sovy prostě potřebují vstávat až v poledne, zato fungují ještě kolem půlnoci.
„Mladší lidé většinou bývají sovy, ale jak stárneme, stávají se z nás spíš skřivani. Obecně jsou sovy adaptabilnější než vyhranění skřivani při změně času spánku, jsou na tom lépe při jetlagu či práci na směny,“ dodává profesor Jim Horne.
V kolik vlastně vstávat
V naší společnosti mají skřivani výhodu - mnozí z nás vstávají ještě přes rozbřeskem, aby mohli být na šestou v práci. Jenže jak se ukazuje, takto brzký začátek pracovní doby není úplně to pravé.
Vědci z Pensylvánie dokázali, že vstávání na ráno devastuje zdraví a zkracuje život. Ideální je začít pracovat až kolem deváté dopolední. Vyplývá to z analýzy biorytmů u více než 120 tisíc Američanů.
Tým doktora Mathiase Basnera z University of Pennsylvania sledoval u těchto osob, v kolik hodin chodí spát, v kolik stávají a jak dlouho spí. Analýzou výsledků došel k tomu, že pro celkovou délku spánku ani není tak podstatné, kdy člověk jde spát, ale spíš kdy musí vstávat. Čím později člověk stává, tím totiž naspí více hodin kvalitního spánku, tím je zdravější a žije déle.
„Výsledky dokazují, že s každou hodinou, kterou práce či škola začne později, se prodlouží spánek v průměru o dvacet minut,“ tvrdí doktor Basner.
Jinými slovy, i když jde člověk spát večer brzy, nenaspí kvalitně tolik hodin, pokud musí vstávat už před šestou ranní. Naopak čím později ráno vstane, tím je jeho odpočinek kvalitnější. „V průměru spali lidé, kteří začali pracovat v šest ráno, jen šest hodin denně. Zatímco ti, kteří chodí na devátou či desátou, spí sedm a půl hodiny v průměru,“ tvrdí Basner.
Sledujte nás na sociálních sítích:
