Říká se, že humor spojuje a že lidé stejně vtipní a stejného typu humoru se k sobě přitahují. Jenže Skotové zjistili, že to tak docela není pravda. Lidé se totiž naopak svým okolím a svými blízkými nechávají velmi silně ovlivnit ve smyslu pro humor i v tom, jaký styl humoru pak upřednostňují. Platí to především v době puberty a dospívání.
Pokud člověk v cizí společnosti řekne vtip a nikdo se mu nezasměje, právě nejlepší kamarádi z dob dospívání jsou těmi, koho za to můžeme vinit. Podle svých nejbližších si totiž tvoříme smysl pro humor, platí to hlavně v období dospívání a v raném mládí.
„Byli jsme opravdu překvapení výsledky. Mysleli jsme si, že nejlepší přátelé budou sdílet spoustu humoru, ale na počátku naší studie to tak nebylo vůbec. Takže se zdá, že neplatí, že vrána k vráně sedá,“ tvrdí doktor Simon Hunter z University of Strathclyde v Glasgow.
Jeho tým odhalil, že už od základní školy používají děti čtyři základní typy humoru. Sjednocující, agresivní, sebeironizující a sebepovznášející. První humor se nesnaží nikoho zesměšnit, ale pobaví všechny. Agresivní zesměšňuje druhé a poukazuje na jejich chyby. Sebeironizující využívá vlastních chyb k pobavení ostatních. Tedy dotyčný si dělá legraci ze sebe a ponižuje se. Sebepovznášející je podobný typ humoru, vtipálek se ale snaží sám sebe rozesmát a dělat legrační ironizující věci.
Ve svém výzkumu doktor Hunter zjistil, že žáci, kteří se stali nejlepšími kamarády, na počátku studie před seznámením vůbec nesdíleli stejný styl humoru, nesmáli se stejným věcem. Na konci studie ale ano. Tedy se podobnému humoru naučili od sebe.
„Jediné, co jsme prokázali, bylo, že nejlepší přátelé sdíleli sjednocující styl humoru. Tento styl obvykle zahrnuje humor, který může podpořit růst vztahu a jeho kvalitu, takže kamarádi, kteří používají tento humor, jsou navíc kamarády dlouhodobými,“ dodává doktor Hunter.
Sledujte nás na sociálních sítích:
