Když se narodí nová bytost – je jedno, kterého etnika a na které části planety – jeho mozek je připraven naučit se okamžitě jakýkoli z tisíců jazyků existujících na této planetě. První jazyk (jeho zvuková specifika) ale zásadně ovlivní mozek tak, že jsou tyto změny patrné i po mnoha letech. A to i tehdy, když člověk řečí nikdy poté nehovoří.
Vědci z McGillovy univerzity v Montrealu provedli experimentální výzkum. Sledovali mozek pomocí magnetické rezonance u skupiny teenagerů ve chvíli, kdy poslouchali nesmyslným slovům, která zněla francouzsky. Kupříkladu byla použita slova vapagne či chansette, která nemají ve francouzštině žádný význam, ale zní velmi frankofonně.
Mezi sledovanými osobami byly děti žijící a vyrůstající v čistě francouzsky hovořící rodině. Dále děti bilingvní, které hovoří plynně francouzsky i čínsky. A třetí skupinou byly francouzsky hovořící děti, které se narodily čínským rodičům, ale ve věku tří let byly adoptovány francouzsky hovořícími rodiči.
Magnetická rezonance odhalila, že skupiny používaly mozek jinak. První skupina hovořící francouzsky a vyrůstající od narození ve frankofonním prostředí používala jinou část mozku než zbylé dvě skupiny. Třetí skupina, čínské děti adoptované frankofonními rodiči používala stejnou část mozku jako bilingvní děti, i když nehovořila čínsky a nerozuměla čínštině.
„Adoptované děti, které jsme testovali, měly zajímavé pozadí, protože byly vystaveny čínštině při narození, ale naprosto přestaly tento jazyk používat už v dětství, když byly adoptovány novými rodinami s jiným jazykem,“ uvedla autorka studie Lara Pierceová z McGillovy univerzity.
Z hlediska obecné psychologie se ví, že mozek je sice po narození schopen vnímat jakýkoli jazyk a jeho zvuky, ale pod vlivem tohoto jazyka se rychle utváří tak, že je pak méně pružný vůči jiným řečem. V bilingvním prostředí se však mozek mění jiným stylem a je schopen velmi snadno se učit i dalším řečem později v životě.
Sledujte nás na sociálních sítích:
