Za dlouhověkost člověka můžou babičky. S tímto zásadním prohlášením přišli antropologové z Utahu. Podle nich v pravěku lidé začali žít v monogamních párech a jejich život se prodlužoval, protože s výchovou dětí začaly pomáhat babičky. Zatímco muž lovil a zajišťoval potravu, ženy mohly plodit velké množství potomků, jimž předávaly geny dlouhověkosti po svých matkách – babičkách.
Rod, který neměl babičku, neměl dlouhověké geny, absence babičky této rodině neumožňovala tak prosperovat jako rodinám s babičkou, a tudíž byly jejich geny postupně evolučně z dalších generací vyloučeny. Naopak rodiny s dlouhověkými ženami využívaly babičky k výchově potomků, prosperovaly, byly početnější, a tudíž se jejich geny šířily dále.
„Vypadá to, že babičky hrály klíčovou roli pro tvorbu lidských párů. Párové vztahy jsou univerzální ve všech kulturách člověka a odlišují nás od jiných příbuzných druhů primátů. Naše hypotéza staví na tom, že lidské párové vztahy se vyvinuly s rostoucím přínosem ochrany partnerů, což vyústilo z evoluce historie života babiček,“ tvrdí profesorka Kristen Hawkes z University of Utah.
Podle profesorky Hawkesové původní teorie o vlivu rozdělení pohlavních rolí nejsou platné. Někteří antropologové tvrdí, že za dlouhověkost a život v páru může rozdělení rolí na muž–živitel a žena–hospodyně.
„Klíčovým faktorem pro to, proč mámy můžou mít další děti tak brzy po těch prvních, není, že otec donese domů maso, ale protože babička jí pomáhá vychovávat batolata, která odstaví od prsu. To upřednostňovalo delší život, protože déle žijící babičky pomáhaly více,“ tvrdí profesorka Hawkes.
Své výzkumy opírá jednak o počítačové modely, ale také o analýzu současných kultur lovců sběračů.
Sledujte nás na sociálních sítích:
