Matka na pokusy: O uspávání

Myslím si o sobě, že nejsem nijak zvlášť nenávistná či snad nepřející osoba. Když mi však nějaká "kolegyně" matka s úsměvem sdělí, že její dítě dává pravidelné "dvanáctky" plus odpoledního šlofíka v délce dvou až tří hodin, mám chuť onu ženštinu zaškrtit. Ano, tak dokáže zacloumat závist nevyspalou matkou! Ledva se má rozkošná dcerka narodila, dala mi poměrně trýznivým způsobem znát, že probdělá noc nemusí být synonymem bujarého večírku.

Tedy naše novorozené děvčátko to pojímalo v mejdanovém modu – v pravidelných intervalech se hlučně dožadovalo pití a zábavy. Před smrtí z nevyspání mě u prvního dítěte zachránilo až tolik zatracované umělé mléko a stomatology nedoporučovaný přítel dudlík. Stačila láhev do postýlky (jen pro pořádek – mluvím o mléku, nikoli o již zmiňovaném šampusu!) a dítě sladce spalo. A někdy se probudilo jen JEDNOU za noc!

Dcerka je však tvor společenský, který se časem začal vzpírat večernímu usínání. Postýlka je prostor celkem omezený, zábavy se zde mnoho nezažije a "opít" ji sunarem už jaksi nešlo. Nastalo období čtení. Knihy s obrázky ji však většinou ještě více excitovaly, naopak literatura bez obrázků ji poměrně nudila. Pak se mi do rukou dostala kniha Rosti Křivánka jménem Uspávačky skřítka Zamhouřílka. Rozverná říkadla zasvěcená dětským jménům s půvabnými ilustracemi Anny Martinovské zafungovala!

A já je chci doporučit všem rodičům malých nespavců. Vaše děti si je určitě zamilují, i když třeba své jméno v knížce nenajdou. Já tam svoje taky nenašla, ale spí se mi po jejich čtení báječně! Tedy hlavně proto, že po nich spí moje dcerka.

Napsáno pro blog Matka v síti

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.