Není nic horšího než, když si musím udělat názor na něco, čemu ani za mák nerozumím. Jasně. Stačí se o danou problematiku začít detailně zajímat. Studovat. Poslouchat názory moudřejších, vzdělanějších, zkušenějších a ono se to nějak vystříbří. Zlatý voči!
Hned, když jsem otěhotněla a začala se teoreticky (rozuměj – marně) připravovat na roli matky, narazila jsem na téma, které cloumalo sdělovacími prostředky, sociálními sítěmi, odbornými kruhy a diskusními kroužky. Domácí porody.
No, tybrďo! Intuice mi říkala, že bezpečnější a komfortnější je rodit ve zdravotnickém zařízení. Dopřála jsem však sluchu i zastáncům domácích porodů. Bedlivě jsem sledovala plamenné diskuse porodních asistentek ochotných pomáhat rodičkám v těžké hodince doma na otomanu na straně jedné a porodníků na straně druhé. Šlo de facto o to, zda vůbec zákonem povolit vyškoleným ženám, aby u domácích porodů mohly legálně asistovat. Lékařská obec jako jeden muž tuto možnost zavrhovala. Argumenty byly silné: zachránit dítě či rodičku v krizové situaci je o dost snazší v porodnici, než v 2 plus 1 v paneláku. Protistrana dávala k dobru názor podložený jakýmisi studiemi, že v klidu známého prostředí zdaleka tolik komplikací nenastane, neboť nedochází ke zbytečným intervencím do přirozeného průběhu porodu.
A teď porodní babo raď! Povolit či nepovolit? Fakt nevím. Co jsem si však z diskusí nechtěně odnesla, byl strach z porodnice. Jak se tak ty dva tábory kočkovaly a mávaly na sebe vědeckými studiemi, nabyla jsem – co nezkušená prvorodička – dojmu, že se vydávám do rukou řezníků, kteří mě budou tak dlouho stresovat a ponižovat, aby porod zkomplikovali a mohli mi rozříznout břicho. Nebo alespoň z plezíru učinit nástřih končící minimálně pod lopatkami. Nic takového se nedělo. Intuice měla recht.
Zkrátka jsem byla tou hysterií obou znesvářených stran poměrně naočkovaná! Jakožto správný oslík využiji můstek, po kterém přejdu k dalšímu tématu, ve kterém se zcela neorientuji. Očkování. Moje věrná kámoška intuice mi naznačila, že nechat dítě očkovat povinnými vakcínami je lepší varianta, než ho neočkovat. O vědecké důkazy a studie, které velebí proočkovanost obyvatelstva, člověk pomalu zakopává na ulici. Ale aby matky neměly klidné spaní (mají-li vůbec nějaké), existují také poměrně odlišné názory na vakcinaci. Taktéž prý podložené studiemi. Alergie. Astma. Autismus. A mnoho dalšího prý mohou některé vakcíny, které pereme do kojenců, způsobit.
Tak, a teď mi laskavě povězte, jak si mám já, nebohá ustrašená matka, udělat názor? Medicínské ani jiné relevantní vzdělání nemám. Diplomem z filosofické fakulty si můžu vytřít leda tak…zrak. Nezbývá mi než věřit. Ale sakra komu? Vědcům? Pediatrům? Studiím nefundovaně přežvýkaným v mediální výstupy? Homeopatům? Či snad psychopatům, kteří navzdory absenci vzdělání, naprosto přesně vědí, jak se veškeré věci mají? Jsem zmatená. Jedinou jistotu, kterou jsem měla, mi roztříštila zpráva, že vakcíny obsahují skandální množství hliníku. A já celý život žiju v domnění, že Hliník se odstěhoval do Humpolce!
Ještěže mám tu intuici, která mě v minulosti zradila pouze párkrát. To když o nějakém zjevném kreténovi tvrdila, že je to prima kluk, který potřebuje jenom trochu lásky… Já a moje intuice kráčíme světem a nesrozumitelné vědecké a pseudovědecké studie holt musíme řešit po svém. Kočkování všemožných znesvářených táborů se snažíme ignorovat. Co nám taky zbývá? Jsme jen obyčejný holky – já a moje intuice – některým věcem zkrátka nerozumíme. Ale nějak se zkrátka rozhodnout musíme! Třeba minulý týden. Četly jsme studii – já a moje intuice – od finského vědce, který tvrdí, že litr vína nebo pět piv denně je v pořádku. Rozhodly jsme se – já a moje intuice – že mu budeme věřit. Na zdraví!
Matka na pokusy
Napsáno pro blog Matka v síti
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer. Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook. Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
