Emocionální zneužívání může vypadat různě a není vždy zřejmé na první pohled. Není tedy vůbec na škodu, když se naučíme rozpoznávat i jemné náznaky jako varovné signály.
Emocionální zneužívání se může vyskytovat ve všech druzích vztahů a může mít mnoho různých podob. Většinou se děje nevědomě, to znamená, že ten, kdo se nevhodně chová k jinému člověku na úkor něho a ve svůj prospěch, ani neví a nevšimne si, že to dělá. Typicky se násilník snaží svým chováním kompenzovat něco, s čím neumí zdravě zacházet nebo se vypořádat.
Každý, kdo zažije emocionální zneužívání, nemusí být vždy schopen ho rozpoznat nebo být schopen ho klasifikovat – ale postižená osoba zpravidla cítí, že něco není v pořádku, že něco není tak, jak by mělo být, protože se ve vztahu, ve kterém k týrání dochází, cítí špatně a nepohodlně.
Následující chování může být signály emočního zneužívání.
Vždy požadují okamžitou odpověď
Očekávání okamžité reakce, například na textovou zprávu nebo hovor nebo dokonce na téma konverzace, je kontrolní chování, které obvykle vyplývá z nejistoty a obvykle vytváří na druhou osobu značný tlak a stres. Například, když vám někdo napíše „Jaký byl včera pilates?“ a o deset minut později pošle další zprávu „Proč neodpovídáš, co se děje?“, mohlo by to být známkou emocionálního zneužívání. Týká se to také toho, zda vám během hovoru někdo nedává čas, který potřebujete, abyste se vyjádřili. Takové chování v nás obvykle vyvolává stres a nepohodlí do takové míry, že se například bojíme číst zprávy, protože ten druhý pak uvidí, že jsme je četli a my máme pocit, že musíme reagovat.
Odmítání náklonnosti ze zášti nebo pomsty
Pokud se člověk chová chladně a odtažitě poté, co se ve vztahu stalo něco, co se mu nelíbilo – druhý zrušil schůzku, protože potřeboval například čas pro sebe – jde často o formu pasivně-agresivního trestání a vzpoury proti hranicím, které ostatní lidé mají nastavené. Při konfrontaci s takovým chováním se často cítíme nejistě a myslíme si, že jsme udělali něco špatně, protože nám to signalizuje, že nás dotyčná osoba zřejmě miluje nebo má ráda méně než dříve.
Nevysvětlí, proč se zlobí – ale očekávají nápravu
Být zjevně rozzlobený nebo uražený, ale nechat druhého v nevědomosti, proč tomu tak je, často naznačuje nadměrnou potřebu kontroly a určitý stupeň egománie: Druhý člověk by na mě měl myslet, vžít se do mé kůže a pochopit, co udělat, abych mu odpustil. Když zažijeme takové chování, obvykle se u nás rozvinou pocity viny a ve skutečnosti trávíme hodně času s osobou, od které signál přijímáme.
Zlehčování toho, co je pro druhého důležité
Znehodnocování věcí, které pro druhého něco znamenají, například projevem zjevného nezájmu, je typickou strategií, jak někoho udržet na zemi a torpédovat jeho pocit vlastní hodnoty a nezávislosti. Pokud nám náš protějšek říká, že to, co nás baví a čím se zabýváme, nemá pro něj ani pro ostatní žádný význam, obvykle to v nás vyvolá pochybnosti a začneme se ptát, co děláme a co je pro nás důležité.
Ponižování druhé osoby
Říct nebo dělat něco, co u druhých vyvolává pocity studu, může být také známkou emocionálního zneužívání – zvláště pokud se to ve vztahu stává často. Když se stydíme, cítíme nejistí a vytváříme si zábrany otevřít se a svěřit se druhým lidem.
Bez ohledu na to, zda se jedná o přátelství, partnerství nebo jiný typ sociálního spojení: vztah, ve kterém opakovaně zažíváme takové chování, není zdravý a neplní účel, který naše vztahy mají – dodávat nám sílu a dobré věci. Jakkoli to může být v některých případech obtížné, bylo by lepší se distancovat od lidí, kteří k nám vysílají tyto a podobné signály, a místo toho trávit více času s lidmi, kteří to tak nedělají – a se kterými se cítíme dobře.
Zdroj: www.psychcentral.com/lib/emotional-abuse-signs
Sledujte nás na sociálních sítích:
