Společensky výše postavení a bohatí lidé skutečně nevěří tomu, že jsou si všichni lidé rovni. Jejich postoj jim však pomáhá právě k onomu výsostnému postavení. Výhody totiž plodí výhody. Přehnané sebevědomí jim pomáhá při pracovních pohovorech i v jiných důležitých aspektech života. Lidé je pak díky nadřazenému způsobu chování považují za kompetentnější. I když žádné větší schopnosti ve skutečnosti nemají.
V posledních letech se zdá, že není ani tak podstatný fakt, zda člověk něco skutečně umí, ale jestli se umí prodat. Je to smutná realita, která znamená úpadek společnosti. Není totiž špatně, že se člověk umí prodat a dobře se prezentovat, ale spíš že prodává něco, co nevlastní. Na získané pozici nepředvádí výkony a schopnosti, které v přehnaném sebevědomí tvrdí, že má.
Naopak lidé sociálně níže postavení stále ve své většině věří, že pokora a skromnost jsou přednosti. Jenže je to neustále znevýhodňuje mezi méně schopnými frajírky a machry, kteří jim pak šéfují.
Pokora versus chvástání
„Výhody plodí výhody. Náš výzkum naznačuje, že sociální třída formuje postoje, které lidé o svých schopnostech a dovednostech mají, což má velký vliv na to, jak se třídní postavení přenáší z generace na generaci,“ tvrdí doktor Peter Belmi z University of Virginia.
Platí tedy, že silnější vliv než genetické dispozice, které ovlivňují inteligenci a dovednosti až z šedesáti procent, mají menší vliv na úspěch v životě, než v jaké rodině se člověk narodí. S největší pravděpodobností totiž skončí stejně jako jeho rodiče, i když je mnohem schopnější než oni. Jenže pokud jsou rodiče přesvědčeni, že skromnost a pokora jsou vyšší hodnoty než chvástání a přehnané (falešné) sebevědomí, pak jejich velmi schopný potomek prohraje v náborových řízeních s neschopnými frajery, kteří se umějí lépe prodat.
Kdo nic neví, nejvíc mluví
„Ve vyšší střední třídě jsou lidé učeni k tomu, že se mají odlišovat od ostatních, vyjadřovat jasně a rázně, co si myslí a co cítí, sebevědomě vyjadřovat své myšlenky a názory, i když nemají vůbec dostatečné vědomosti. Naopak pracující třída je vedena k tomu, aby si cenila pokory, upřímnosti a vědomí si toho, kam patří,“ tvrdí doktor Belmi.
Pro společnost jako celek a její fungování to není dobrá prognóza. Platí totiž, že nejvíce mluví ten, kdo nejméně ví. Ale ve vedení společnosti, pakliže se má tato vyvíjet a růst, nikoli upadat, nesmějí být mocní hlupáci. Vyjadřovat své myšlenky a názory sebevědomě je z celospolečenského hlediska pozitivní vlastnost u člověka, který má bohaté a široké vědomosti, poznatky a zkušenosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
