Nejspíš máte za sebou podobnou zkušenost – ačkoli víte, že vztah, ve kterém žijete, nemá žádnou budoucnost, stejně ho nadále udržujete při životě a partnera se vám nechce opustit. Proč to vlastně děláme?
Svým kamarádkám jsme proto položili jednoduchou otázku: „Zůstala jsi někdy ve vztahu, o němž jsi věděla, že nemá perspektivu? A proč?“
Bylo by to nefér
„
Vlastně to není tak dávno, co jsem podobnou situaci řešila. Chodila jsem se strašně milým mužem, jenže jsem mezi námi necítila žádné jiskření. On měl pocit, že je všechno v pořádku, pořád mi opakoval, jak beze mě nemůže žít, jak mě miluje, no prostě ideální partner. Až na tu neexistující přitažlivost,“ vypráví sedmadvacetiletá Aneta. „
Pořád jsem si říkala, že to nějak dám, že by bylo nefér se s ním rozejít. Bylo mi ho hrozně líto. Jen kvůli tomu jsem s ním byla o pár týdnů déle, než jsem chtěla. Nakonec jsem to stejně nevydržela.“
Vždyť máme děti
To dvaačtyřicetiletá Jana vytrvala v – podle jejích slov – neperspektivním vztahu mnohem déle. „Brali jsme se s bývalým mužem hned po střední, byla jsem totiž těhotná. Prvních pár let jsme byli i šťastní, narodily se nám dvě úžasné dcery. Jenže pak jsme se začali odcizovat. Po 11 letech manželství jsem zjistila, že mě manžel podvádí. Byla jsem úplně na dně. Jenže holky byly ještě malé a já jsem jim chtěla zajistit úplnou rodinu. Zůstali jsme spolu ještě další 4 roky. Ale bylo to hrozné období,“ vzpomíná Jana a dodává, že dnes by se nejspíš nerozhodla jinak.
Nikdo na tebe nečeká
O tom, že ani ve 21. století není neobvyklé, že na ženu tlačí rodina, ví své šestatřicetiletá Alice. „
Byli jsme spolu s bývalým přítelem něco přes 3 roky, když jsme se začali postupně odcizovat. Mně bylo tehdy dvaatřicet, a i když jsem ještě rodinu tak úplně neplánovala, moje máma už se viděla, jak hlídá vnoučata. Když jsem se jí jednou svěřila, že se chci s Romanem rozejít, začal nátlak,“ říká Alice.
„Poslouchala jsem dokola, že už si nikoho nenajdu, že už přeci nejsem nejmladší, že na mě nikdo nečeká a že mám být vděčná za to, že se mnou chce nějaký chlap být. Bylo to hrozné období. Nejhorší bylo, že jsem tomu začala vlastně věřit. Trvalo skoro rok, než jsem se z těch řečí vymanila a s přítelem se rozešla. Bohužel můj vztah s mámou dost utrpěl,“ potvrzuje Alice, která je čerstvou maminkou tříměsíční Anežky a k tomu šťastně zadaná.
Budu jediná single
Věk hraje v naší ochotě zůstávat v neperspektivních vztazích ostatně důležitou roli. „Byli jsme spolu s Honzou skoro 6 let, když jsme přestali fungovat jako pár. Hrozně jsme si lezli na nervy, bylo jasné, že to dlouho nevydržíme. Jenže většina našich známých už v tu dobu byla dávno vdaná či ženatá, všichni okolo mě zakládali rodiny,“ popisuje 35letá Danča. „Myslím, že jsme oba cítili ten strach z rozchodu a z toho, že najednou budeme sami – mezi těmi všemi šťastnými dvojicemi. Nakonec to rozsekl Honza, já byla odhodlaná zůstat. I když jsem s ním už nebyla šťastná. Dneska jsem mu vlastně vděčná. Nakonec se totiž ukázalo, že být single není nemoc, že vás má okolí rádo i tak,“ směje se Danča a dodává: „Honza se před rokem oženil, já toho pravého pořád hledám. Ale nelituju!“
Sledujte nás na sociálních sítích:
