Láska a vztahy se sice hodně dotýkají emoční a intuitivní stránky člověka, kterou často označujeme za srdce, jenže v populaci je nemálo těch, kdo ani partnera nedokážou nevybírat rozumem. Ti se většinou odmítají usadit s první láskou, protože vědí, že by mohli skončit s nepravým a minout lepšího. Ovšem přebíráním a příliš dlouhým čekáním se můžou dostat do fáze, kdy už jsou všechny dobré partie rozebrány. Kdy je tedy nejlepší čas přestat? To neví nikdo. Ale nejvyšší pravděpodobnost může pomoci určit matematika.
Dejme tomu, že člověk může za život potkat jedenáct partnerů. Mezi nimi je některý ten nejlepší. Ale kdy přijde? Jako první, jako pátý, nebo jako jedenáctý? To na sto procent neví ani matematik. Pokud se člověk smíří s rizikem vnesení rozumu do celé záležitosti, pak může uspět podle zákona o pravděpodobnosti.
Dalším problémem je, že ani matematik nikdy neví, kolik každý člověk bude mít za život celkem partnerů. A to je přitom pro výpočet stěžejní. Podle výpočtů se ví, že ideální je usadit se po sedmatřiceti procentech ze všech protějšků, které člověk za život potká.
Pokud se člověk řídí náhodou, šance, že potká pravého, je jen devět procent. Pokud ale vsadí na rady matematiků, šance je sedmatřicet procent. Stále dost malá, ale zase čtyřikrát vyšší.
Jenže. Matematika většinou počítá s mnoha opakováními. A její pravidla platí tím přesněji, čím je vzorek vyšší. Člověk může za život potkat třeba jen tři protějšky a žádný nestojí za to. Ale pokud má na výběr ze vzorku čítajícího sto jedinců, šance potkat toho pravého se podstatně zvýší.
„
Pokud je vaším cílem najít toho nejlepšího z velké skupiny, měli byste čekat trochu déle a prověřit a odmítnout sedmatřicet procent ze všech. Ale pokud chcete najít dokonalého partnera a nebojíte se, že to nevyjde a zůstanete sami, tak se vyplatí prověřit a odmítnout jednašedesát procent osob,“ uvedla Ana Swanson pro deník The Independent.
Sledujte nás na sociálních sítích:
