Každý den míří do posilovny, kde pumpování krve do svalů kontrolují pečlivě před zrcadlem, pečují úzkostně o svůj vzhled a podobají se vrcholovým atletům či pornohercům. Střídají partnerky, ale nedokážou vytvořit dlouhodobý vztah, pěstují narcismus a své tělo neustále vystavují na odiv na sociálních sítích, dbají téměř výlučně o svůj obal. Nikoli o obsah své hlavy. To jsou dnešní generace mužů, jimž sociologové teď přiřadili jméno „spornosexuálové“.
Kombinují v něm slova sportsmen a pornoherec. „Vzestup spornosexuálního muže je triumfem narcismu, ale každý, kdo dobře zná Wildeova Doriana Graye, ví, že nemůžete vzhled nikdy upřednostňovat před vzhledem,“ uvedl v článku pro britský deník The Telegraph historik a publicista Tim Stanley.
Na přelomu druhého a třetího tisíciletí přišli sociologové s pojmem metrosexuálové. Byli tak označováni muži počátku konce předchozího a začátku současného milénia, kteří o svůj zevnějšek – pleť, vlasy a odívání – začali pečovat jako ženy. Po nich však přichází nová generace spornosexuálů, pro něž je „svalnaté tělo mužů nejdůležitějším a nejcennějším doplňkem, díky němu jsou trendy v posilovnách, kde je tělo žhavou komoditou, navíc ho můžou sdílet a srovnávat s ostatními na trhu zvaném internet.“
Za vše podle Stanleyho může kapitalismus, který nás nutí uvažovat o všem jako o zboží/produktu, který se musí prodat a který musí vypadat skvěle, aby se prodal. Tím mění těla v luxusní doplňky. Ženy musely komercionalizaci svých těl odolávat mnoho let, muži tomu ale byli do devadesátých let minulého století chráněni. Pak přišli metrosexuálové. Teď navíc spornosexuálové.
Zatímco metrosexuálové pečovali o sebe jako ženy a začali používat oblečení femininního charakteru, stále chtěli být atraktivní pro druhé, kdežto spornosexuálové jsou zaměření jen na sebe. Jsou to narcisové, kteří se chtějí líbit především sami sobě a ukájejí se tím, že je druzí obdivují.
„Posilováním těla, voněním se a zachycováním každé křivky pomocí selfies fotek na Facebooku změnili svá těla ve vlastní masturbační nástroje,“ píše Tim Stanley pro Daily Telegraph.
To, že se muži snaží vypadat dobře a že už nemusejí ženy snášet zpustlé „smraďochy“ s pivními břichy a jásat nad nimi, je dobře. „Ale upřednostňováním dobrého vzhledu nad mozkem a trávení řady hodin obdivováním vlastního těla v zrcadle není znamením rovnosti pohlaví a vývoje společnosti,“ míní Stanley.
Sledujte nás na sociálních sítích:
