Diskuse na téma Problémy s matkou

Ahojky, mám neustálé problémy s matkou. Nejdřív to byla přehnaně zdravá strava - ale tak to člověk ještě bere, že se snaží, aby děcko mělo vše a bylo zdravé.. Pak přišly různé terapie, hladovky apod. někdy až zdraví škodlivé, to už jsem se docela cukala.. Následovaly karty - různé věštění a předpovídání - kdyby na tom, co má maminka vyzjistila bylo něco pravdy, proč ne, ale ono naopak! Smýšlela si různé nesmysly a výmysly a žila tím, že to je skutečnost. Nyní přišla víra v boha. Proti křesťanům vůbec nic nemám. Proti těm, kteří mají rádi své děti a žijí v lásce. Jen má matka, co je onou silně věřící si to opět pojala po svém a řídí život druhých, montuje se jak se dá.. Mne s přítelem se snaží od sebe odtrhnout /a to jakoukoliv metodou/, byť jsme spolu šťastni pět let. Můj miláček není žádný model ani pán s velmi sympatickou kreditkou - spíš naopak. Ale vždyť vztah je o lásce a ne o penězích či vzhledu - což beru spíš jako obal a záleží přeci na obsahu, ne? Připadala jsem si určitou část dětství divná, nyní jsem už "jenom" nešťastná, že nemohu vycházet s maminkou, jak bych si přála. Vždy si najde něco, čím mne ledově "setře" a bohužel se mi nedaří to nechat plavat a žít si dál v pohodě.. Dá se maminka vymazat z paměti, zapomenout na ni? Já se obávám, že to prostě nejde :(. A rozejít se s přítelem, začít silně věřit v boha, přitom lhát, když ona chce atd. jen proto, abych s ní vycházela?

Avatar
Avatar
Laugher 28.01.2017

To bych se asi zbláznila, kdybych nevycházela s mámou

Avatar
jupiterka 20.08.2011

trvalo mi 10let než jsem vymazala rodiče ze života a za tech 10let mam pamatku jejich dluhy ktery splacím 500tis sebevedomí na nule a bolestnou ranu v srdci.lituju že mi to trvalo tak dlouho

Avatar
nyja 21.06.2010

Tvou matku bych z paměti určitě nevymazávala a to co po tobě požaduje je také příliš. Proto bych radila aby si ze svou matkou udržovala kladný vztach, ale tak aby to to neomezovalo tebe ani jí. Jí nemůže omezovat to, že jí neposlechneš v jejích rozmarech. Být tebou, tak se snažím jí ve veškerých těchto výmyslů ignorovat. Třeba si jednou zvykne že nemůže mít vždy posledníé slovo.... Každopádně jednej tak, jak to doopravdy cítíš a chceš jenom ty sama....

Avatar
Pandora 19.03.2010

Rodina je nesmírně důležitá, protože představuje tvoje kořeny, tvé ukotvení a to dokonce i tehdy, když je nefunkční. I nefunkční rodina totiž plní jednu ze základních funkcí - dává ti info, kdo jsi, z čeho jsi vzešla, jaké máš geny.... Mnoho adoptovaných dětí v určitém věku začne hledat své biologické rodiče právě z tohoto důvodu - chtějí znát své kořeny. Že se o tebe matka starala, to není argument, není to nic, co bys jí měla splácet, protože ona tak jen splatila "dluh", který měla vůči SVÉ vlastní matce a ty ho splatíš zase starostlivostí o své děti. Přesně takhle ona "štafeta" funguje, nikoliv naopak, protože bychom jinak jako lidský druh vymřeli. I když to pochopitelně neznamená, že se nemáme v případě potřeby postarat i o své rodiče. Tvoje matka se s tebou snaží manipulovat přes vděčnost, kterou od tebe očekává. Je moc fajn, že máš mámu ráda. Máš tedy dobrý předpoklad se jejím manipulacím ubránit a naučit jí, že se nemusí bát, že s tebou nemusí manipulovat, protože ty ji miluješ a moc pro tebe znamená. Tohle je něco, co tvou mámu ještě pořád nikdo nenaučil. Protože má strach, že bude sama, nebude mít věci pod kontrolou a nebude už potřebná, chová se jak to počasí. Ona je jen nejistá. A tu svou nejistotu ti předala - všímáš si? Jsi teď nejistá, zda vůbec jsi hodná dcera.... Tohle prostě musíš zvládnout za vás za obě :)

Avatar
Pandora 18.03.2010

Lindo, tvůj příběh je typický pro lidi, kteří mají nízké sebevědomí, neznají svou hodnotu a doposud nepřestřihli pupeční šňůru s matkou. Jejich "strachy" z nich dělají snadný cíl manipulací a to nejen v rodině, ale i v práci, ve vztazích... Tvoje matka je jaká je. Není na tobě, abys ji měnila, nakonec bys to ani nedokázala, protože jednak neznáš její životní příběh (dnes málo lidí zná své předky dál než do prarodičovské linie) a pak to také není ve tvé kompetenci. Co ale JE zcela ve TVÉ kompetenci je to, že můžeš změnit sama sebe. Svoji zívislost na matce, podřizování se jejím názorům, strach, že jsi skutečně ta nehodná a nevděčná dcera, jak ti stále připomíná... Ať tvoje matka dělá cokoliv, dělá to tak proto, že to prostě jinak neumí. Jde ji sice o tvé dobro, ale přitom si nedovede všimnout, jak moc tě její chování trápí. Ale to je celkem jedno, protože to trápí TEBE, ty ses tak rozhodla, že tě to trápit bude. Takže jedině zase ty sama se můžeš rozhodnout, že něbude. Není to o tom, že matku ODSTŘIHNEŠ...Nezapomeň, že žádnou jinou nemáš a nikdy mít nebudeš. Potřebuješ jí, jako jeden ze dvou pilířů, o který se vždy můžeš opřít a to bez ohledui na to, co si o tom TEĎ myslíš. Tvoje matka stojí za tebou, za ní její matka, za ní zase její matka..za zády máš celou vaši ženskou linii, všechny ty ženy, které tě obdařily svými geny - zkušenostmi, umem, nadáními, schopnostmi...a to bohužel jak těmi "dobrými", tak i těmi "špatnými". Pokud matku zavrhneš, bude za tebou místo ní prázdno a ty začneš "padat", protože ten druhý pilíř: otcovská linie, tě sám neudrží.... Pokud ti mohu poradit, přijmi matku takovou, jaká je. Neřeš její nápady a rozhodnutí. Smiř se prostě s tím, že je taková, jaká je. Ono to koneckonclů není náhodou, že je právě taková. Všechno, co k nám příjde, to plusové i to mínusové, nás něco naučí a nezřídka, když situaci zvládneme, ta znaménka se nám sama od sebe naprosto otočí :-D Neřeš jí, věnuj se sobě: proč jí nejsi schopna nastavit hranice? Proč jí necháš zasahovat do svého života víc, než jí přísluší? Proč si tohle necháváš líbit? Proč jsi ty taková, jaká jsi? A hlavně - co s tím budeš dělat? Kdo nebo co ti může pomoci celou situaci pochopit a zvládnout? Kde budeš hledat pomoc? A jaký je vlastně tvůj vlastní vztah k matce? Bojíš se ji? Nesnášíš jí? Máš ji něco za zlé?.... Miluješ ji opravdu bez podmínek a nebo se jen bojíš, že tě někdo obviní, že nejsi dobrá dcera?.... Přemýšlej o tom. Věř mi, že pokud tyhle a i další otázky, které se ti budou vynořovat, zodpovíš sama sobě upřímně, změníš TY sama SVŮJ vlastní vztah k matce a tím se zcela automaticky dle zákona akce a reakce změní i vztah tvé matky k tobě. Jen se připrav na to, že to nebude hned, bude to dřina, možná to bude i bolet a mockrát budeš mít chuť se na to vybodnout. ale taky to může být i hra a vzrušující dobrodružství. Rozhodni se. Ty opravdu můžes *1* Ale nevzdávej to. Jde přece hlavně o kvalitu TVÉHO života, jde o tebe. Tak se drž děvče :-D

Avatar
Zuzka 18.03.2010

Jo holka pokud si to nenastavíš tak, že si ubližovat nenecháš tak to tak bude stále. Ale co já ti to tu píšu - mám stejný příběh. Jsme 3 sestry a já jsem nejstarší. Moje máma nemá ,, úchylku ,, jen mě celej život vydírá. Jenom mě napíše, že např potřebuje udělat okna. No a hádej - když do druhého dne nenaběhnu (mám tři děti) tak máma sama leze na štafle. Fajn je to její rozhodnutí - mě ale pak chodí i dvacet sms jak jsem naprosto nevděná dcera a jak jí nemám ráda. Neznám, že by mi pohlídala, s něčím pomohla. Ale sestrám ano - a víš proč? Protože ona pomáhá těm co to potřebujou - to znamená např - moje sestra má dvě děti běz tatínků .... a tak je chudinka. proč? Protože je nezodpovědná? proč já makala celou mateřskou? No já odpovědná jsem. a tak máma pomáhá sestře - mě né já to nepotřebuji. Ale, když např přijela z nemocnoce - já byla jediná kdo na ní čekal.... a hádej? Ano zase špatně. Je 43 a teprve teď se pomalu učím se nenechávat vydírat. taky jsem si říkala - je to máma. takže za mě - zastav to dokud je čas a odstřihni se! držím palečky Z

Avatar
Linda Zuzka 19.03.2010

Milá Zuzko, Pandoro, Míšo - prostě všecinky ani nevíte jak moc jsem ráda, že mne tu holky tak krásně povzbuzujete! Děkuji vám všem mocky moc. Teď mě čeká krok, který jsem prozatím nezvládla a i když už kolikrát skoro mám odvahu, tak pak stejně podlehnu onomu citovému vydírání - přesně jak píšeš Zuzko. Pandoro - mou maminku mám moc ráda, jen mě příliš trápí, že ona je jak počasí, jak malé děcko, co si nic nenechá vysvětlit, vždy má pravdu a naneštěstí vždy musí být po jejím a jakmile není, tak je zlá - a to neskutečně bolestivě /psychicky/. Nepřestanu ji milovat proto, že se ke mně chová střídavě oblačno. Udělala pro mne mnohé a to jí nikdy nezapomenu a přeze všechno vím, že mě má "svým způsobem" neskutečně moc ráda. Jen mi připadá jako ledová královna, co svou lásku dává najevo zvláštním způsobem. Jinak jsi docela spisovatelka ;) Ještě jednou vám všem moc děkuji. A dnes si jdu koupit kabelku - prostě jen tak a jeeenom sobě :D :D

Avatar
Ivana 18.03.2010

někdy je to jediné, co se dá dělat, ignorace. Fakt - prostě odstřihnout v zájmu zachování vlastního zdravého rozumu. Drsný přístup, ale je to tak. Jen k tomu mít odvahu.

Avatar
Linda Ivana 18.03.2010

Ivčo, díky za názor. Ano, máš pravdu - mít tu odvahu.. Mamka hodně vyčítá, citově vydírá /"dala jsem Ti život, starala se o Tebe"/, ví jak na mě - přeci jen maminka.. Budu muset ukončit komunikaci .. jen si to říkám od sedmnácti a dnes mi je 25 :(

Avatar
Misa Linda 19.03.2010

"dala ti život,starala se o tebe" - to je přesně to. sice starala, ale už spoustu let se musíš starat sama, a kolikrát ji i tu péči vracet. A s tím jejím chováním... nevim,no... kdyby se nad sebou trochu zamyslela, tak tyto věty použít nemůže. protože ty bys mohla dost dobře oponovat (střední školou a bydlením na intru atd.)...

Avatar
Misa 18.03.2010

Víš, vymazat určitě nejde.. Jen si myslim, že když k tomu člověk dospěje, tak se může naučit brát rodiče jinak než jako rodiče... Prostě je brát "jen" jako lidi, a řídit se spíš tím, že se máme setkávat a být v kontaktu hlavně s lidmi, o které stojíme, a kteří stojí o nás... Neříkat si "je to přeci moje rodina"... Tohle podle mne nic neřeší, a není žádné východisko... Prostě pokud si s někym nerozumíš, a nemáš si moc co říct (a hodněkrát ti třeba i psychicky ubližuje), tak prostě nevyhladávat s tím člověkem kontakt, a žít si spíš víc "svůj svět", do kterého (kolikrát bohužel) nepatří... Pokud se mamka nedokáže s jistýma věcma smířit, tak bych ji nechala tak. Lámat vztahy přes koleno je opravdu nesmysl... Je to sice těžké, ale věřim, že se pak nejen tobě uleví ;)

Avatar
Linda Misa 18.03.2010

Milá Míšo, děkuji Ti za reakci.. Já vím, jenže stále si říkám, že přeci jen je to rodina.. Připadám si jako neponaučitelné děcko. Mamka mi zase hodně ublížila a ještě se naopak chová, že ta nejzlejší na světě jsem já. Je to fakt těžký, když jde o rodinu. ;*(

Avatar
Misa Linda 19.03.2010

Už jsem ti psala i do e-mailu, že rodina není všechno. Že ten pojem ti nezaručuje, že si budete rozumět, budete spolu rádi... v podstatě to není vůbec nic. A lámat to přes koleno je opravdu nesmysl... Takhle si nechávat ubližovat... Vím, že to je těžké, ale dá se to ;) Jen to chce hodně velké odhodlání, určitou změnu smýšlení... a pokud se to podaří, pak už to jde "samo"... Taky se mi to zatím daří ohledně mé "oblíbené" části rodiny...

Reklama


Horoskopy

Beran

Beran

21. 3. - 20. 4.

Tento týden pro vás, Berany, přináší zajímavé možnosti a nové perspektivy. Energie okolního světa vás bude motivovat k tomu, abyste se pustili do nových projektů a vyburcovali se ze zajetých kolejí. Vaše přirozená odvaha a rozhodnost vá... Více

Vybrat znamení
Zavřít

Nastavení horoskopu

Vyberte si znameni, které chcete zobrazovat.

Diskuze

1 Příspěvků
Poslední příspěvek 13:57
3 Příspěvků
Poslední příspěvek 13:19
2 Příspěvků
Poslední příspěvek 13:11
Zavřít Pro pokračování se musíte registrovat nebo přihlásit

Přihlásit se Registrovat