Přílišná sebekontrola může velmi uškodit

V době posedlosti sebezdokonalováním se skoro zapomnělo na to, že je někdy fajn jen tak být a občas popustit uzdu svým „nedokonalostem“. Ideální den podle moderních trendů začíná ranní rutinou zahrnující meditaci, deník a zelené smoothie, pokračuje dokonale strukturovaným pracovním výkonem a večer končí včasným spánkem – samozřejmě po pečlivě odměřeném množství alkoholu, nebo ještě lépe, bez něj.

Jenže kdo tohle všechno skutečně zvládne? A co když se takový přísný režim nakonec obrátí proti nám?

Když disciplína narušuje vztahy

Patříte mezi ty, kteří občas raději zůstanou v posteli místo brzkého vstávání na cvičení? Nebo prokrastinují, i když vědí, že by měli pracovat? Klid! Dokonalá disciplína je nejen téměř nedosažitelná, ale někdy nám dokonce škodí – zejména v mezilidských vztazích.

Lidé, kteří jsou neustále ukáznění a mají vše pod kontrolou, mohou být pro okolí „spolehlivou skálou“. To ale často znamená, že je ostatní berou jako samozřejmost. A výsledek? Pocity osamělosti a frustrace.

Další zajímavost: naše vnímání vlastní sebekázně často neodpovídá realitě. To, jak disciplínovaní si myslíme, že jsme, se nemusí shodovat s tím, jak jsme na tom ve skutečnosti.

Sebekontrola ano, ale s mírou

Má to znamenat, že bychom měli přestat dbát na zdravé návyky a začít si užívat bez omezení? Rozhodně ne. Sebekázeň je důležitá, pomáhá nám dosahovat cílů a udržovat zdraví. Ale jako u všeho, i tady platí: klíčem je rovnováha.

Přehnaná přísnost a rigidní disciplína mohou vést k vyčerpání a narušit naše vztahy. Na druhé straně úplná absence sebekontroly také není ideální. Důležité je najít svůj vlastní balanc – a ten je pro každého jiný.

Možná je tedy čas se trochu uvolnit. Dát si občas dort, vynechat ranní běh, nebo prostě jen nechat věci být. Protože spokojený život nevzniká jen ze sebekázně, ale i z radosti a flexibility.

Zdroj: názory autora