Diskuse na téma Problémy s matkou

To bych se asi zbláznila, kdybych nevycházela s mámou

trvalo mi 10let než jsem vymazala rodiče ze života a za tech 10let mam pamatku jejich dluhy ktery splacím 500tis sebevedomí na nule a bolestnou ranu v srdci.lituju že mi to trvalo tak dlouho

Tvou matku bych z paměti určitě nevymazávala a to co po tobě požaduje je také příliš. Proto bych radila aby si ze svou matkou udržovala kladný vztach, ale tak aby to to neomezovalo tebe ani jí. Jí nemůže omezovat to, že jí neposlechneš v jejích rozmarech. Být tebou, tak se snažím jí ve veškerých těchto výmyslů ignorovat. Třeba si jednou zvykne že nemůže mít vždy posledníé slovo.... Každopádně jednej tak, jak to doopravdy cítíš a chceš jenom ty sama....

Rodina je nesmírně důležitá, protože představuje tvoje kořeny, tvé ukotvení a to dokonce i tehdy, když je nefunkční. I nefunkční rodina totiž plní jednu ze základních funkcí - dává ti info, kdo jsi, z čeho jsi vzešla, jaké máš geny.... Mnoho adoptovaných dětí v určitém věku začne hledat své biologické rodiče právě z tohoto důvodu - chtějí znát své kořeny. Že se o tebe matka starala, to není argument, není to nic, co bys jí měla splácet, protože ona tak jen splatila "dluh", který měla vůči SVÉ vlastní matce a ty ho splatíš zase starostlivostí o své děti. Přesně takhle ona "štafeta" funguje, nikoliv naopak, protože bychom jinak jako lidský druh vymřeli. I když to pochopitelně neznamená, že se nemáme v případě potřeby postarat i o své rodiče. Tvoje matka se s tebou snaží manipulovat přes vděčnost, kterou od tebe očekává. Je moc fajn, že máš mámu ráda. Máš tedy dobrý předpoklad se jejím manipulacím ubránit a naučit jí, že se nemusí bát, že s tebou nemusí manipulovat, protože ty ji miluješ a moc pro tebe znamená. Tohle je něco, co tvou mámu ještě pořád nikdo nenaučil. Protože má strach, že bude sama, nebude mít věci pod kontrolou a nebude už potřebná, chová se jak to počasí. Ona je jen nejistá. A tu svou nejistotu ti předala - všímáš si? Jsi teď nejistá, zda vůbec jsi hodná dcera.... Tohle prostě musíš zvládnout za vás za obě :)

Lindo, tvůj příběh je typický pro lidi, kteří mají nízké sebevědomí, neznají svou hodnotu a doposud nepřestřihli pupeční šňůru s matkou. Jejich "strachy" z nich dělají snadný cíl manipulací a to nejen v rodině, ale i v práci, ve vztazích... Tvoje matka je jaká je. Není na tobě, abys ji měnila, nakonec bys to ani nedokázala, protože jednak neznáš její životní příběh (dnes málo lidí zná své předky dál než do prarodičovské linie) a pak to také není ve tvé kompetenci. Co ale JE zcela ve TVÉ kompetenci je to, že můžeš změnit sama sebe. Svoji zívislost na matce, podřizování se jejím názorům, strach, že jsi skutečně ta nehodná a nevděčná dcera, jak ti stále připomíná... Ať tvoje matka dělá cokoliv, dělá to tak proto, že to prostě jinak neumí. Jde ji sice o tvé dobro, ale přitom si nedovede všimnout, jak moc tě její chování trápí. Ale to je celkem jedno, protože to trápí TEBE, ty ses tak rozhodla, že tě to trápit bude. Takže jedině zase ty sama se můžeš rozhodnout, že něbude. Není to o tom, že matku ODSTŘIHNEŠ...Nezapomeň, že žádnou jinou nemáš a nikdy mít nebudeš. Potřebuješ jí, jako jeden ze dvou pilířů, o který se vždy můžeš opřít a to bez ohledui na to, co si o tom TEĎ myslíš. Tvoje matka stojí za tebou, za ní její matka, za ní zase její matka..za zády máš celou vaši ženskou linii, všechny ty ženy, které tě obdařily svými geny - zkušenostmi, umem, nadáními, schopnostmi...a to bohužel jak těmi "dobrými", tak i těmi "špatnými". Pokud matku zavrhneš, bude za tebou místo ní prázdno a ty začneš "padat", protože ten druhý pilíř: otcovská linie, tě sám neudrží.... Pokud ti mohu poradit, přijmi matku takovou, jaká je. Neřeš její nápady a rozhodnutí. Smiř se prostě s tím, že je taková, jaká je. Ono to koneckonclů není náhodou, že je právě taková. Všechno, co k nám příjde, to plusové i to mínusové, nás něco naučí a nezřídka, když situaci zvládneme, ta znaménka se nám sama od sebe naprosto otočí :-D Neřeš jí, věnuj se sobě: proč jí nejsi schopna nastavit hranice? Proč jí necháš zasahovat do svého života víc, než jí přísluší? Proč si tohle necháváš líbit? Proč jsi ty taková, jaká jsi? A hlavně - co s tím budeš dělat? Kdo nebo co ti může pomoci celou situaci pochopit a zvládnout? Kde budeš hledat pomoc? A jaký je vlastně tvůj vlastní vztah k matce? Bojíš se ji? Nesnášíš jí? Máš ji něco za zlé?.... Miluješ ji opravdu bez podmínek a nebo se jen bojíš, že tě někdo obviní, že nejsi dobrá dcera?.... Přemýšlej o tom. Věř mi, že pokud tyhle a i další otázky, které se ti budou vynořovat, zodpovíš sama sobě upřímně, změníš TY sama SVŮJ vlastní vztah k matce a tím se zcela automaticky dle zákona akce a reakce změní i vztah tvé matky k tobě. Jen se připrav na to, že to nebude hned, bude to dřina, možná to bude i bolet a mockrát budeš mít chuť se na to vybodnout. ale taky to může být i hra a vzrušující dobrodružství. Rozhodni se. Ty opravdu můžes *1* Ale nevzdávej to. Jde přece hlavně o kvalitu TVÉHO života, jde o tebe. Tak se drž děvče :-D

Jo holka pokud si to nenastavíš tak, že si ubližovat nenecháš tak to tak bude stále. Ale co já ti to tu píšu - mám stejný příběh. Jsme 3 sestry a já jsem nejstarší. Moje máma nemá ,, úchylku ,, jen mě celej život vydírá. Jenom mě napíše, že např potřebuje udělat okna. No a hádej - když do druhého dne nenaběhnu (mám tři děti) tak máma sama leze na štafle. Fajn je to její rozhodnutí - mě ale pak chodí i dvacet sms jak jsem naprosto nevděná dcera a jak jí nemám ráda. Neznám, že by mi pohlídala, s něčím pomohla. Ale sestrám ano - a víš proč? Protože ona pomáhá těm co to potřebujou - to znamená např - moje sestra má dvě děti běz tatínků .... a tak je chudinka. proč? Protože je nezodpovědná? proč já makala celou mateřskou? No já odpovědná jsem. a tak máma pomáhá sestře - mě né já to nepotřebuji. Ale, když např přijela z nemocnoce - já byla jediná kdo na ní čekal.... a hádej? Ano zase špatně. Je 43 a teprve teď se pomalu učím se nenechávat vydírat. taky jsem si říkala - je to máma. takže za mě - zastav to dokud je čas a odstřihni se! držím palečky Z

někdy je to jediné, co se dá dělat, ignorace. Fakt - prostě odstřihnout v zájmu zachování vlastního zdravého rozumu. Drsný přístup, ale je to tak. Jen k tomu mít odvahu.

Víš, vymazat určitě nejde.. Jen si myslim, že když k tomu člověk dospěje, tak se může naučit brát rodiče jinak než jako rodiče... Prostě je brát "jen" jako lidi, a řídit se spíš tím, že se máme setkávat a být v kontaktu hlavně s lidmi, o které stojíme, a kteří stojí o nás... Neříkat si "je to přeci moje rodina"... Tohle podle mne nic neřeší, a není žádné východisko... Prostě pokud si s někym nerozumíš, a nemáš si moc co říct (a hodněkrát ti třeba i psychicky ubližuje), tak prostě nevyhladávat s tím člověkem kontakt, a žít si spíš víc "svůj svět", do kterého (kolikrát bohužel) nepatří... Pokud se mamka nedokáže s jistýma věcma smířit, tak bych ji nechala tak. Lámat vztahy přes koleno je opravdu nesmysl... Je to sice těžké, ale věřim, že se pak nejen tobě uleví ;)