Jestlipak si ještě vzpomínáte na své pubertální období a na to, kolikrát jste tuhle větu slyšeli od svých rodičů, nejčastěji maminky, když jste si oblékli něco, co se vám líbilo? A ruku na srdce – kolikrát už jste něco takového vykřikli při pohledu na svého náctiletého potomka?
Styly se mění, a v dnešní době tak rychle, že je ani nestačíme sledovat u sebe, natož u svých dětí. Ty se navíc v pubertě osamostatňují a hledají si svůj styl. Mnohdy k naší hrůze. Je jedno, jestli se vaše dítko snaží co nejvíce přiblížit v oblékání kamarádům a kamarádkám, nebo se naopak rozhodlo „vyčnívat z davu“. Občas to zkrátka přežene. Zvláště dívky oscilují v pubertě často mezi stylem typu „stará-mladá zaměstnankyně erotického průmyslu“ (což je ve 13 letech obzvláště problém) a (mnohem nevinnějším) „ráno jsem našla v komoře pytel od brambor, tak jsem si ho vzala“. Rodiče se tak ocitají ve velmi neoblíbené a nezáviděníhodné pozici „módního korektora“ a často v prvním šoku vyhrknou ono „v tomhle nikam nepůjdeš“.
Jak vybojovat s dětmi bitvy o oblečení, ale přitom se nestát „nepřítelem č. 1“?
Jsme zase jiná generace
V první řadě se v situaci, kdy si vaše dcera či syn oblékli cosi nedefinovatelného nebo šíleného, zhluboka nadechněte a pak si uvědomte, že ve stejné situaci jste byli před (plus minus) několika desítkami let i vy. Jak moc váš výraz připomíná výraz vaší maminky, o němž jste byli přesvědčeni, že jej nikdy nenasadíte? Mimochodem, to si právě v duchu říká i váš potomek (a podobně jako vy v pubertě nad svými rodiči právě láme hůl). Takže zkuste udržet emoce na uzdě.
O čem se dá jednat…
Oblečení, které si dítě zvolí, do jisté míry odráží jeho formující se osobnost. Těžko budete holčinu, jež se rozhodla, že si vyzkouší „černé období“ nutit do žvýkačkově růžových šatiček. Takže nic nelamte přes koleno. Pokud váš huberťák či vaše puberťačka vypadá pořád v rámci možností slušně a svému věku adekvátně oblečena, raději o krok ustupte a nechejte ji tříbit vlastní styl (jednou se nad fotkami z tohoto období pobaví, nebojte). Jistě, že nejspíš nevypadá podle vašich představ, ale podle těch svých, díky čemuž se cítí dobře. Takže jen dejte pozor na extrémy, zkuste v klidu „dojednat“ jen ty nekřiklavější módní omyly (třeba roztrhané kecky ke „sváteční“ sukni nebo sáčku) a obrňte se trpělivostí. S rychlostí, s jakou se trendy mění, to nebude nosit dlouho.
… a o čem už ne
Pak jsou tu samozřejmě výstřelky typu miniaturních, v podstatě neexistujících minisukní, výstřihů ke kolenům, roztrhaných triček, kalhot, jež už zažily své nejlepší období někdy před deseti lety apod. Na těchto extrémech se nejspíš s dítkem střetnete. Zkuste ale namísto neodůvodněných zákazů vysvětlovat, proč si nepřejete, aby tak vyrazilo do ulic. A zkuste také zjistit, proč se váš potomek rozhodl poutat na sebe pozornost takovými extrémy. Vážně je to jeho nebo její svobodné rozhodnutí?
Sledujte nás na sociálních sítích:
