Ačkoli jsou prázdniny v plném proudu, nebude to dlouho trvat a naše děti zasednou zpátky do školních lavic. Vyučování se rozběhne naplno a s ním možná i jeden velmi závažný fenomén řady dnešních škol – šikana. Co když se dotkne i vašeho potomka?
Možná si říkáte, že vaše dítě by nikdy být šikanováno nemohlo, a kdyby, byli byste jistě první, kdo se o tom dozví. Ale víte to určitě? I když můžete mít se svým potomkem naprosto otevřený a úžasný vztah, řada obětí šikany si tyto nepříjemné zážitky nechává pro sebe.
Důvodů je několik. Jednak se oběti šikany často bojí, že pokud se komukoli (a tedy i rodičům) svěří, celá situace se ještě zhorší – však to také od násilníků slýchají. A představa (jakkoli iracionální), že to, co zažívají dnes a denně, je vlastně nic v porovnání s tím, co by přišlo, pokud si postěžují rodičům, jim znemožňuje za vámi přijít a svěřit se.
Dalším aspektem, respektive příčinou, mlčenlivosti šikanovaných dětí je přesvědčení, že by své rodiče zklamaly, pokud by přiznaly, že je někdo ze spolužáků týrá. I to je představa jistě velmi vzdálená skutečnosti, nicméně v dětských očích je realitou.
Takže zbývá na rodičích, aby v případě potřeby u svého potomka šikanu odhalili a začali řešit. Jenže jak se vlastně pozná šikanované dítě?
Číst mezi řádky
Snad každý rodič se téměř denně ptá dítěte, jak bylo ve škole. A obvykle se mu – tedy s výjimkou nadšených prvňáčků – dostává standardní odpovědi typu „normálně“, „jako vždycky“ apod. Všímejte si, jakým tónem tyto věty váš potomek pronáší, jaká slova volí, zda vůbec nějak odpovídá, zda se vám dívá při odpovědi do očí. Pokud pojmete jakékoli podezření, že „se něco změnilo“ (a vůbec se nemusí hned jednat o šikanu), začněte se opatrně vyptávat. Na kamarády, spolužáky, učitele apod. Zkuste z dítěte „dostat“ nějaké další informace. Ale nesmíte začít s výslechem ala španělská inkvizice (tím byste jen dítěti potvrdili, že dělá něco špatně a přiznat se vám nemůže). Naopak dítě ujistěte, že jste tu kdykoli pro něj a že vám může říct cokoli. Budete se muset spolehnout na svou intuici a vhodnými otázkami si potvrdit, že se nic neděje, případně že se toho děje spoustu…
Mám hlad
Ačkoli denně připravujete dítěti svačinu a má zaplacené obědy, po příchodu ze školy vyjí celou lednici nebo si stěžuje, že má hlad. Například u chlapců v pubertě to není nic moc neobvyklého, ale i tak zpozorněte. Může se totiž stát, že svačinky, které tak pečlivě připravujete, končí v cizích rukou, odpadkovém koši či cizím žaludku. A podobně to může být s obědem. Případně na něj vaše dítě raději nechodí, aby se nesetkalo s násilníky, kteří je šikanují. V případě podezření se proto ptejte nejen na to, co mělo dítě k obědu, ale také jak mu chutnalo, jak jídlo vypadalo, s kým váš potomek seděl u stolu, jak jsou obědy organizované apod. Čím více podrobností si bude muset vaše dítě případně vymyslet, tím snáze odhalíte, zda se něco děje a můžete začít zjišťovat, zda za skutečností, že nejí, nestojí právě šikana.
Pozdní příchody
Ačkoli vyučování končí v půl jedné a i s obědem by měl být váš potomek tak do hodiny doma, chodí ze školy třeba i s dvouhodinovým zpožděním. Jistě, může se po cestě někde zdržet s kamarády, ale co když chodí domů složitými oklikami nebo čeká na pozdější autobus, jen aby se nesetkal s dětmi, jež ho šikanují?
Ztratilo se to
Násilníci velmi často svým obětem kradou nebo ničí osobní věci. Počínaje již zmíněnou svačinou a konče přezůvkami, oblečením na tělocvik apod. Takže pokud se vašemu dítku „zázračně“ ztrácejí nebo rozbíjejí školní pomůcky, rozhodně zpozorněte. Ovšem možná se o chybějícím předmětu jen tak nedovíte – děti se totiž bojí, že se na ně rodiče budou kvůli rozbitým či ztraceným věcem zlobit (takže nejenže jsou oběťmi šikany ve škole, ještě dostanou vynadáno doma). Proto se snažte mít o pomůckách, jež dítě ve škole používá, přehled. Již dlouho nepřinesl váš potomek ze školy penál nebo zmíněné přezůvky a odůvodňuje to tím, že si je nechává ve škole v lavici či v šatně? Trvejte na tom, že je chcete vidět – třeba pod záminkou kontroly, zda nepotřebují tyto věci vyprat nebo koupit nové.
Změna nálady
Asi nejokatějším projevem šikany je samozřejmě proměna věčně rozesmátého a bezstarostného dítěte v depresivní, zamyšlený stín dřívější veselé bytosti. Vždy pátrejte po příčinách takovéto změny! Pokud se váš potomek bez zjevného důvodu uzavírá nejen před kamarády, ale i před vámi, může to být znamení vážné situace, v níž se nalézá a ve které si neví rady.
Fyzické známky násilí
Šikana má nejčastěji podobu fyzických útoků – z nich si dítě odnáší modřiny, odřeniny apod., jež však úzkostlivě tají. Proč? Jednak – jak už jsme naznačili – se bojí, že se prozrazením šikany rodičům jeho situace ještě zhorší, jednak se strachují, že tím dají rodičům jasně najevo, že se vlastně neumějí bránit a postarat se o sebe (očekávají reakci typu „musíš se bránit“, „když tě někdo praští, musíš mu to vrátit“). Jenže něco takového spousta dětí dělat nechce nebo nemůže (navíc řešit konflikty pěstmi není nic, k čemu bychom dítě měli vést). Takže pokud se najednou z vašeho dítěte stane stydlivka, jež si odmítá v přítomnosti druhého byť jen převléknout tričko, i za letních horkých dnů nosí dlouhé kalhoty i rukávy, může skrývat modřiny. Když tato zranění objevíte, snažte se reagovat co nejklidněji. Výkřik „okamžitě mi řekni, kdo ti to udělal“ příliš nepomůže, spíše se snažte oklikou dopátrat původu oněch zranění. A nenechte se odbýt vysvětleními typu „spadl jsem“.
Sledujte nás na sociálních sítích:
