Maminky jsou také lidi

Že už po nás muži na ulici nehážou vášnivé pohledy, když naproti nim jdeme s dětmi a kočárkem, není to nejhorší – toho nejlepšího z nich jsme si nakonec už vzaly. Přesto je trochu zvláštní, když se na vás nikdo ani neusměje. Přitom na sobě vždycky nemáme dětskou zubní pastu nebo miminkovské zvratky! A někdy je dokonce naše oblečení úplně čisté (tedy většinou cestou na dětské hřiště, zpátky už tolik ne). Že nás ostatní přehlížejí, není tedy otázkou vzhledu. Ale nejsme neviditelné jen pro muže, ale i pro (bezdětné) ženy.

Jako pod kouzelným pláštěm

Taky když stojíte ve frontě na cokoli, najednou jako byste se zahalila do kouzelného pláště neviditelnosti? Jak jinak si vysvětlit, že stačí se jen sklonit k dítěti, a když se narovnáte, najednou před vámi stojí další člověk. Když jemně osobu upozorníte, že vás asi právě předběhla, dostanete téměř vždy stejnou odpověď: „Jé, vy stojíte ve frontě? Já jsem vás vůbec neviděl/a.“ A to na sobě můžete klidně mít žlutou bundu, růžovou kabelku, hluboký kočár a ještě neposedné hlučné dítě. Jak vás tedy může někdo sakra přehlédnout?!

Ale se zdá, že neviditelný plášť schová klidně celou rodinu. Jako když jsem šla s manželem a dětmi vybírat sluneční brýle. Vešli jsme do obchodu, prohlédli si vystavené zboží a zatímco jsme čekali, až se nám bude někdo z prodejců věnovat, dívali jsme se, jak ostatním zákazníkům nabízí tu kávu, tu sekt. Velmi jsme se na takový komfort těšili… No po dvaceti minutách si nás stále nikdo nevšímal, pokud tedy nepočítám opovržlivé pohledy na naše stále živější děti. Nakonec jsme tedy prodavače o vybraný model poprosili sami. A světe div se – brýle nám podal nejen bez sektu, ale dokonce beze slova. A s výrazem, ať už ho laskavě neobtěžujeme. Prostě jsme nebyli zřejmě vhodní zákazníci.

Pro obchodníky nutné zlo

A co teprve ty vystrašené pohledy obchodníků a prodavačů, když vkročíte do obchodu s dětmi? A je úplně jedno, jak je máte, nebo nemáte vychované. Všichni jsou zřejmě přesvědčení o tom, že vaše děti přišly obchod zdemolovat. Proto již od dveří upozorňují, abyste si „ty děti“ (ten tón!) hlídala, aby se snad něčeho nedotýkaly a nikam se od vás raději nevzdalovaly. Samozřejmě, že děti nakupování buď vůbec nebaví a hledají si zábavu, nebo je to naopak baví, a pak si budou chtít všechno prohlédnout. Na obranu všech maminek a jejich dětí – nikdo nevodí děti do obchodu s rukama od bahna nebo čokolády, a když si půjdeme vybírat sklo a porcelán, budeme se opravdu snažit jít bez dětí. Někdy je ale vzít s sebou musíme, takže u nákupu jídla, oblečení a knížek nás budete muset prostě strpět. Ale mnohem příjemnější by nám bylo, kdybyste se  mohli občas usmát i na nás mámy...