Komentáře k článku

Matka s kočárkem je naprosto přirozené.

Bohužel, 90 % matek se chová, jako by jejich dítě ( a někdy i ony) mělo všechna privilegia světa. Takže já ty prodavačky i okolí docela chápu. Ve světě, kde mamince jemně naznacite, že vytáhnout prsa v bance a začít kojit mimiska je velmi nevhodné, a ona z toho namísto sebereflexe udělá poprask a přitáhne tlupu podobně posahanejch kamosek, aby se vám teda jako za tu drzost pomstily, se radši od takových držím dál.

Nechápu článek 🤔. Mám 3 děti a nic z toho se mi neděje, právě naopak. Většinou si s dětmi připadám jak ve výkladní skříni.A ten zbytek taky nesedí.Asi jsem si už zvykla na to, že mateřství není jen o dětech 😉.

No..., tím, že nikdo nevodí do obchodu děcko se špinavýma rukama, bych si tedy až tak jistá nebyla. O tom, že hodně děcek lítá po obchodě jako neřízená střela snad netřeba diskutovat. Romčata jsou kapitolou samou pro sebe. Jako prodavačka bych asi taky z dětí a jejich vždy hájících matek měla osypky. Už jsem viděla i matku, jejíž děcko rozbilo hrníček a ona začala ječet na prodavačku. Preventivně asi...

Po přečtení tohoto článku bych měla jako matka čtyř dětí začít lamentovat, jak je to všechno pravda a jak mámy s dětmi nemá nikdo dost rád. Ale nebudu. S tolika dětmi máte totiž kdekoliv mezi lidmi tolik starostí (aby neskočily pod auto, nevysklily výlohu, nesebraly jinému dítěti zmrzlinu nebo abych některé nezapomněla na zastávce autobusu), že vůbec nestačíte vnímat, jestli se na vás protijdoucí muž usmívá nebo vám prodavač v drogerii nabízí kávu. Není to totiž na vrcholu žebříčku důležitosti. Jediné, s čím ze srdce souhlasím, je to, že naši muži jsou slepí a chromí vždy, když do autobusu nastupuje máma s kočárem. Co by našim pánům tvorstva udělalo, kdyby ráčili zvednout svou sedinku a pomoct mamině s kočárem? V naprosté většině případů, kdy jsem potřebovala pomoct do nebo z autobusu s kočárem, mi pomohla žena. V tomhle by čeští muži měli výrazně přidat.

No teda... jako jsem matka 3 dětí, nedělám z nich ani ze sebe polobohy, umím zařvat i plácnout pokud je to třeba. Ale co je to tady za nenávist vůči matkám a dětem, to nestačím zírat. 😳 celkově v ČR je mentalita jiná než třeba v UK. Tam jsem s kočárkem přišla do autobusu/metra a hned se zvedlo minimálně 5 lidí aby mě pustili sednout. Na chodníku mi uhýbali sami od sebe už z dálky, aniž bych to vyžadovala. Když jsem vešla někam do dopravy s mimčem v nosítku, opět ochotní lidé nabízející pomoc a místo k sezení. To tady v ČR mě nechali lidi všech věkových kategorií stát ve vlaku v 8.měsíci těhotenství, dokud je neupozornil průvodčí... tak kde to jsme :-/ no a pak se už asi nemohu divit jak se zde na matky i děti útočí. Ale uvědomme si, že ty vámi zatracované děti, jsou vaše budoucnost. Kdo vám bude jednou vydělávat na důchody, hmm?

Ráda jsem jezdila s kočárkem.Žádná pravidla nebyli.

K těm cyklostezkám....chápu, že jsou určené pro cyklisty / bruslaře.... Pohyb s kočárkem a odrážedlem je krajně nebezpečný pro všechny zúčastněné. V našem městě jsou ale všechny pěší zóny zároveň cyklostezky a jeden jediný park. Tak kam mám sakra s těma dětma s odrážedlem chodit:???? Do města na chodník?

Mám dva malé kluky. Jednoho v kočárku, jednoho všude kolem. Do obchodu s nimi jdu jen pokud musím. Pokud tam neposlouchají, odejdu. Na druhou stranu, někde se chování v takových zařízeních naučit musejí. Takže máme za sebou divadlo (nemyslím Michala z kouzelné školky), několik vernisáží, koncert a nějaké to stolování na veřejnosti. Vždy k nám byli lidé spíše milí.... Stalo se mi ale, že jsem potřebovala nastoupit do autobusu s kočárkem a tak 10 mužů ve věku 15 - 50 let se tvářilo, že mě nevidí. Požádala jsem tedy o pomoc řidiče. Ten řekl, že má nemocná záda a ať si poradím sama. Skončila jsem pak v nemocnici s rozšklebenou jizvou po císaři.*7*

Čemu se divíte? Opravdu nikoho nezajímáte.

Možná by chtělo, aby si dnešní maminky nedělaly z dětí jen kamarády, ale aby děti věděly kde je hranice poslušnosti. Mám dva dospělé syny a opravdu jsem s nimi nediskutovala co mohou a co ne, jako to dělají dnešní malé děti, ale synové poslechli napoprvé a do obchodu jsme chodily normálně všichni spolu.

Určitě

já si nijak znevýhodněná jako mamča nikdy nepřipadala , spíš naopak

Nedivím se. "Maminky" (z těch věčných zdrobnělin je mi fakt na zvracení) furt čekají, že je všichni kolem budou obskakovat. Ale - světe div se - společnost se netočí kolem nich a jejich ratolestí, které jsou čím dál víc nevychované a neovladatelné...

Tak tolerance by měla být na obou stranách. Někdy to tak je, někdy ne. Nesouhlasím s tím, že jak je psáno níže, že kdo má odovulkováno a odmimískováno, tak není na ty naše poklady zvědavý. V obchodech by měla panovat vzájemná slušnost mezi prodávajícím a zákazníkem. Hned např. sekýrovat matku s dítětem, když se nic neděje nebo s nimi jednat jak s odpadem, taky není zrovna příjemné. Ale jasně, taky mám v okolí známé co si myslí, že ony jakožto matky snědly moudrost světa a jsou ty nejlepší a zároveň nechají své ratolesti dělat virvál. Zkušenosti s naším klučíkem, co se týká cizích lidí mám zatím neutrální. Ovšem musím podotknout, že se mi velmi často stává, že jdu s kočárkem po chodníku, vedle frekventovaná cesta, snažím se nepřekážet chodcům, ale ti se mě i tak snaží vytlačit pod jedoucí auta.

Ty brďo, jak tak čtu ty komentáře, tak nechci bránit matky, také jsem dvojnásobná matka, snažím se nebýt na obtíž ostatním a přeji si aby mě ostatní taky neotravovali, ale to jsou komentáře jen o tom jak jsou matky hrozné, jakoby jste zapomněli že jste meli taky děti, nebo vůbec neměli, nebo jste ta strašná generace super matek co kdysy zvládly vše a zbyla vám jen plná pusa rádoby chytrých rad

No holt jste chtěly děti, bylo to vaše rozhodnutí, nikdo vás do toho nenutil, tak si teď nestěžujte. Jo a ještě bych ráda viděla to ,,decentní upozornění,,. Většina matek začne místo upozornění hystericky vypiskovat.

Jako máma, již brzy 4 dětí a současně prodavačka v obchodě to vidím podobně. Rodiče mi přijdou, že je jim samotným velmi nepříjemné, když s dětmi někam musí, inu, když mamka u nás zkouší oblečení, nebo jej vybírá, pujčíme dětem papír a fixy a pod pultem máme i mňamky, které když rodiče svolí dáváme. S dětmi se člověk vždycky domluví, což se nedá říci o mnohých dospělých, kteří se v obchodě chovají jako prasátka.

já si jako tank připadám...mám dvojčecí kočár, tři děti a sledování toho, komu bych mohla překážet, už mě přešlo...jsou situace, kdy prostě při nejlepší vůli neuhnu, do kopce s tím nevyběhnu a do dveří se taky většinou vejdu, ale potřebuju k tomu prostor pro manévrování..je to o lidech, za mě má drtivá většina pochopení :)

Nejsem zvědavá na cizí rozjívené děti. Stejně tak nejsem zvědavá na blbý keci důchodců, kteří myslí, že mohou komentovat, co zrovna se svým dítětem na ulici dělám (aby si místní starobinec nemyslel, že je to něco nelegálního). Snažím se být neviditelná, o privilegia nestojím. Cizí lidi mě nezajímají. Ale když jdu po pravé straně chodníku a proti mě se valí tlusťoši zabírající celou šířku chodníku, tak opravdu s kočárem do škarpy neuhýbám.