Lidský mozek dokáže rozlišovat jednotlivé jazyky už ve stadiu nitroděložního vývoje. Plod přitom kriticky odlišuje všechny cizí řeči od té, kterou mluví matka, jež ho nosí v sobě. Při poslechu neznámého jazyka srdce plodu začne bít rychleji. Je tedy možné, že dítě považuje cizí řeč za možnou hrozbu.
Vědci z Kansasu provedli několik experimentů, v nichž prokázali, že plod už měsíc před narozením rozezná dva odlišné jazyky. Angličtinu od japonštiny odlišovalo nenarozené dítě zcela jasně, protože při poslechu jednoho jazyka, který byl mateřštinou, nevykazovalo žádné změny v činnosti oběhové soustavy. Ale poslech cizího jazyka vedl k vyloučení stresových hormonů do krve a zrychlení srdečního tepu.
Přitom v jednom experimentu předčítal plodu v děloze oba jazyky tentýž člověk – nikoli však sama matka. Nešlo tedy o hlas jako takový, na co dítě reagovalo, ale o rytmiku a specifika jazyka.
„Tyto objevy naznačují, že jazykový vývoj může začínat už v děloze. Plody nastavují uši jazyku, kterým jednou budou hovořit, ještě než se narodí... Prenatální vnímavost vůči rytmickým vlastnostem jazyka může poskytovat dětem první základní bloky při osvojování jazyka,“ míní lingvistka doktorka Utako Minai z University of Kansas.
Jak je to po narození?
A jak miminko vnímá jazyk, kterým mluvíme, po svém příchodu na svět? Podle jisté studie první jazyk (jeho zvuková specifika), který dítě uslyší, zásadně ovlivní jeho mozek tak, že jsou tyto změny patrné i po mnoha letech. A to i tehdy, když člověk řečí nikdy poté nehovoří.
Vědci z McGillovy univerzity v Montrealu provedli experimentální výzkum. Sledovali mozek pomocí magnetické rezonance u skupiny teenagerů ve chvíli, kdy poslouchali nesmyslným slovům, která zněla francouzsky. Kupříkladu byla použita slova vapagne či chansette, která nemají ve francouzštině žádný význam, ale zní velmi frankofonně.
Mezi sledovanými osobami byly děti žijící a vyrůstající v čistě francouzsky hovořící rodině. Dále děti bilingvní, které hovoří plynně francouzsky i čínsky. A třetí skupinou byly francouzsky hovořící děti, které se narodily čínským rodičům, ale ve věku tří let byly adoptovány francouzsky hovořícími rodiči.
Magnetická rezonance odhalila, že skupiny používaly mozek jinak. První skupina hovořící francouzsky a vyrůstající od narození ve frankofonním prostředí používala jinou část mozku než zbylé dvě skupiny. Třetí skupina, čínské děti adoptované frankofonními rodiči používala stejnou část mozku jako bilingvní děti, i když nehovořila čínsky a nerozuměla čínštině.
„Adoptované děti, které jsme testovali, měly zajímavé pozadí, protože byly vystaveny čínštině při narození, ale naprosto přestaly tento jazyk používat už v dětství, když byly adoptovány novými rodinami s jiným jazykem,“ uvedla autorka studie Lara Pierce z McGillovy univerzity.
Z hlediska obecné psychologie se ví, že mozek je sice po narození schopen vnímat jakýkoli jazyk a jeho zvuky, ale pod vlivem tohoto jazyka se rychle utváří tak, že je pak méně pružný vůči jiným řečem. V bilingvním prostředí se však mozek mění jiným stylem a je schopen velmi snadno se učit i dalším řečem později v životě.
Sledujte nás na sociálních sítích:
