Dítě do třiceti za každou cenu? Děkuji, nechci

Už dobrých deset let probíhají naše rodinné sešlosti v podobném duchu. Všechny babičky, tetičky a pratetičky se na mě slétnou jako vosy na bonbon a výslech třetího stupně může začít. Zdalipak už mám nějakého hodného a chytrého chlapce, kdy se budeme brát a na kdy plánujeme miminko? V posledních pěti letech pak příbuzné postupně přitvrzují od: „Už máš ale holčičko vážně na čase!“ až po současné: „A víš ty vůbec, že tvoje maminka stihla do třiceti porodit tři děti?! A ty? Škoda mluvit.“

Třídní srazy aneb Přehlídka mimin

Upřímně řečeno, proti útokům příbuzenstva už jsem za ty roky obrněná a pouštím je jedním uchem dovnitř, druhým ven. Poslední dobou mi však připadá, že se proti mně spikli snad všichni! Kupříkladu na třídní sraz už mě nikdo nedostane ani párem volů, protože vydržet se půl večera zdvořile rozplývat nad přehlídkou fotek i videí(!) všech těch dětských ďolíčků a faldíčků, je úkol téměř nadlidský. Ani pravidelná kafíčka s nejlepší kamarádkou už nejsou, co bývala. Dřív jsme probíraly možné i nemožné, od chlapů přes filmy až po politiku. A dnes? Z mé těhotné kamarádky se stala chodící encyklopedie zásypů, plen a dětských výživ a teoretická odbornice na kojení, říhání a ublinkávání. A co je horší, očekává ode mě, že budu její nadšení sdílet!

Před odkládáním mateřství varují i lékaři

A můj gynekolog? To je kapitola sama pro sebe. Návštěvu od návštěvy si mě při předepisování antikoncepce měří zpytavějším zrakem a nezapomene ani na naléhavou přednášku o úskalích početí a mateřství ve vyšším věku. Na pořadu dne již bylo jak snížení plodnosti vlivem markantního úbytku vajíček kolem třicátého roku věku, tak zvýšená míra zdravotního rizika pro maminku i dítě, vyšší četnost samovolných potratů nebo nebezpečí vrozených vývojových vad. A pan doktor mě neušetřil ani dramatické vize, kdy se, jakožto uondaná žena s padesátkou na krku, denně handrkuji s pubescentním výrostkem, místo trávení poklidných večerů s knížkou..

Vím, že už mám nejvyšší čas

Mám se snad na všechny strany omlouvat, že je mi téměř třicet, ale mateřské pudy nikde? Jsem sobecká, pokud se ještě nehodlám vzdát slibně rozjeté kariéry, svého volného času, cestování a koníčků kvůli permanentní péči o věčně řvoucí uzlíček? Copak je vážně třicítka nějaká hranice, zlomový bod, kdy mají biologické hodiny začít splašeně tikat?! Ano, uznávám, fakta hovoří jasně a z fyziologického hlediska je 20– 30letá prvorodička ideální. Ale je samotný věk spolehlivým měřítkem připravenosti na úlohu rodiče? Podle mého názoru ne. Stačí, když zapátrám ve svém okolí. Spolužačka ze střední školy snad od prváku nemluvila o ničem jiném než o svatbě a miminku, bříško si stihla pořídit ještě v maturitním ročníku, dnes je z ní zasloužilá trojnásobná matka a podle svých vlastních slov by neměnila.

Raději cestovat

Naopak kolegyně, které letos bude 36, nechce stále o dětech ani slyšet. Zastává náročný pracovní post, s manželem rekonstruují domeček, často a rádi si vyrazí za kulturou a jsou nadšení cestovatelé. “Dejte mi pokoj s dítětem”, odbývá už roky zvídavé dotazy, jestli už přece jen nehodlá být maminkou. “Až dokončíme bydlení a začnu na ulici nakukovat do kočárků, můžu o tom uvažovat, do té doby si budu užívat, vždyť jsem ještě nestihla pořádně procestovat ani Evropu!”

Ještě je čas

Šalamounský přístup zvolila jiná kamarádka. Od doby, co postřehla první nápadně nenápadné náznaky svých blízkých, že už by měla uvažovat o potomkovi, pořádá pravidelné “pro a proti sedánky”, jak tomu říká. Vezme si čistý list papíru, načrtne sloupečky PRO a PROTI, sesumíruje si v hlavě myšlenky, pocity, podstatné i méně podstatné okolnosti, názory okolí i načtená fakta a pustí se do pečlivého vyplňování. Kamarádce je 32 a zatím vždy došla k závěru, že na děťátko ještě není ten správný čas. Ale sloupeček PROTI má prý rok od roku méně položek..

Ve věci natolik zásadní, jako je přivedení dítěte na svět, by mělo hrát roli více faktorů, ne pouze počet svíček na dortu. S tou “magickou” třicítkou to zkrátka nebude až tak horké.