S pubertou jsou spojené velké obavy a mylné představy. Pozornost se soustředí, a je to tak správné, na usnadnění přechodu mladého člověka tímto obdobím a rodičovské starosti jsou často přehlíženy.
Puberta je skutečně podivným časem pro oba rodiče. Jedním z hlavních zdrojů rodičovského zmatku a obav je dramatický fyzický vývoj dítěte. Když rodiče sledují, jak jejich dcery a synové sexuálně vyspívají, těší je to, ale zároveň i znepokojuje, snaží se totiž přistupovat k „dospívající osobnosti“ nově.
Rozpolcenost vůči rozvíjející se dětské sexualitě je úplně normální. Jak dát dítěti v pubertě svou lásku najevo? Mohou vzniknout mlhavé (obvykle nevyřčené) otázky ohledně „vhodných“ dotyků, zvláště mezi otci a dcerami.
Na objetí není nic špatného
Možná, že se mnoho rodičů cítí nepříjemně kvůli hluboce zakořeněnému tabu incestu. Nebo i kvůli mylné představě, že v tomto věku děti nechtějí nebo nepotřebují fyzický kontakt. Ať je důvod jakýkoliv, objetí, polibky a fyzické doteky, které jste dříve sdíleli tak často, vám nyní mohou připadat podivné a nepřirozené.
Je to bolestné a matoucí. Pro dítě, které již zakouší obvyklé nejistoty puberty, může být náhlé a nevysvětlené ochlazení citů stav zvláště problematický. Výsledkem bývá osamělost, zmatek v dětské duši a nedostatek kontaktu, kterým trpí i děti i rodiče.
I puberťáci jsou ze změn zmatení
Když se zabýváte otázkami fyzického kontaktu a citů, měli byste si uvědomit toto: puberta je doba, kdy mladí lidé zoufale touží cítit se normálně, být přijímáni a milováni. Je to doba, kdy děti potřebují podporu, ujištění a vhodný fyzický kontakt, kterým dáváte najevo: „Jsi v pořádku.“ Ta potřeba je tu, a často velmi intenzivní, i když ji dítě v tomto věku zřídka vyjádří: „Chtěla bych ti dát pusu.“ Celá situace se ještě více zamotá, když si uvědomíte, že dítě může vaše nabídky na laskání odmítat. Respektujte to a nezapomeňte, že je velmi důležité tyto nabídky opakovat (nabídky, nikoliv naléhání).
Skutečné dilema
Od rodičů se očekává kouzelný šestý smysl, aby pochopili potřeby a pocity svých dětí (i přes to, že tyto potřeby a pocity jsou často maskovány opačným chováním). Prostě se předpokládá, že rodiče všechno vědí. Puberta je opravdu velmi problematické období, což se ještě zhoršuje váznoucí komunikací a nechutí k rozebrání a probrání příčin strachu. Proč si s dítětem nepopovídáte o případné nejistotě, nepříjemných pocitech nebo výhradách, které pociťujete? Vyslovení problému vždy napomáhá jeho rozuzlení.
Jeden otec vyjádřil tyto pocity své třináctileté dceři takto: „Táňo, často bych tě chtěl chytit do náruče a zasypat polibky, jako když jsi byla malá. Opravdu se mi po tom stýská. Respektuji, že už nejsi malá holčička. Když ti chci dát svou lásku najevo, nejsem si někdy jist, zda je ti to příjemné. Už jsem se přistihl, že se vůči tobě chovám s určitou opatrností. Spoléhám na tebe, že mi řekneš, co je ti příjemné a co ne.“
Připomeňte dítěti, že nikdo, včetně členů rodiny, nemá právo dotýkat se ho způsobem, který je mu nepříjemný. „Naslouchej svým pocitům a řekni tomu člověku, aby přestal. Najdi dospělého, kterému důvěřuješ, a vysvětli mu, co se stalo.“
Celá tahle „dotyková“ záležitost je velmi osobní a v jednotlivých rodinách k ní přistupují různě. S některými z nás se v dětství rodiče často mazlili, objímali nás a líbali a nám to tehdy bylo více či méně příjemné. Pro ostatní je, a snad i vždy bylo, veřejné ukazování citů velmi nepříjemné. Určitě neexistuje jediný správný nebo špatný přístup k tomuto problému.
Důležité je, zda objetím, polibkem, přitisknutím, čímkoliv poskytujeme či získáváme patřičný fyzický dotyk vyjadřující hřejivou péči pro nás všechny tak důležitou. Naše potřeby se v tomto ohledu nemění ani v pubertě. Nakonec ani po ní. Pokud snad, pak se ještě prohlubují. Nepředpokládejme tedy, že známe pocity dítěte nebo jeho postoje k této otázce, raději se zeptejme!
Zdroj: www.sexualne.cz, autor: MUDr. Ondřej Trojan
Sledujte nás na sociálních sítích:
