Prvňáčci se většinou prvního září nemohou dočkat, zatímco dospělí si uvědomují především starosti spojené se začátkem školního roku. Jednou z věcí, které rodičům často dělají starosti, je cesta dětí do školy i ze školy. Už ho doprovázíte pár měsíců a vy přemýšlíte, zda není čas, aby chodilo samo.
První týdny s dospělým
Ačkoliv se to malým školákům nemusí líbit, do školy prostě musejí chodit nějaký čas v doprovodu rodičů. Dospělý nejlépe „zmapuje“ trasu, která bude nejbezpečnější. Je třeba mít přehled o tom, kolika křižovatkami bude muset dítě projít a zda ovládá základní bezpečnostní předpisy. To si ověříme pouze pozorováním. Cesta do školy i ze školy by se měla vyhýbat křižovatkám bez semaforů a jiným nebezpečným úsekům. Zároveň je ale třeba děti upozornit na to, že chodit domů by neměly ani opuštěnými zkratkami. Vždy by měly být na očích dospělým. Ale nejde jen o to, aby mohlo dítě chodit samo, potřebuje notnou dávku samostatnosti, aby si nezapomnělo vzít vše do školy, obléklo si všechno připravené oblečení…
Barevné oblečení pro větší bezpečnost
Dítě, zejména to menší, se asi nebude vracet ze školy domů až za tmy. I přesto je však vhodné vybavit ho oblečením, které je barevné a dobře viditelné. Nejen na školních brašnách jsou umístěny bezpečnostní prvky. K dostání jsou například i bundy či mikiny s označením, které odráží světlo. K bezpečnému pobytu v blízkosti silnic patří i chození po levé straně vozovky. Pokud dítě nemůže jít po chodníku, je třeba ho zásadně tomuto pravidlu naučit.
Pryč od neznámých lidí
Univerzální pravidlo, které nestačí říci dětem pouze jednou. Nikdy by se neměly zastavovat a bavit s cizím člověkem. Nezapomínejme, že děti neumí tak dobře jako dospělí odhalit lest nebo nebezpečí. Proto by neměly chodit k autu, které u nich zastaví, ale naopak běžet pryč. Nikdy by si neměly brát nic od cizích lidí, ať už je to cukrovinka, nebo hračka. Pokud se jim něco podobného přihodí, vždy by měly o situaci říci rodičům nebo ihned ve škole. Únosy dětí se totiž stále dějí a je možné jim zabránit. Nejlépe tím, že s dětmi budeme o nebezpečí mluvit.
Z toho všeho vyplývá, že neexistuje univerzální rada, kdy už může dítě chodit samo. Rodiče znají svého potomka nejvíce a musejí posoudit, zda je dostatečně vyzrálý a zodpovědný, aby mohl chodit sám. Každopádně je bezpečnější využít například služeb školní družiny a dítě pak může samo přijít domů v době, kdy už je tam jeden z rodičů. Dát dítěti klíče od bytu už je závažný krok.
Sledujte nás na sociálních sítích:
