„Neber si bonbony od cizích lidí.“ Vzpomínáte si na klasické varování našich rodičů? Obvykle následovalo ještě: „Nikdy nemluv s nikým cizím.“ Víc se na toto téma nehovořilo. Dnes si již netroufáme se tomuto problému vyhýbat. O sexuálním zneužívání musíme se svými dětmi mluvit velmi jasně.
Přibližně jedna z pěti dívek a jeden z deseti chlapců jsou do věku třinácti let sexuálně zneužiti. Nejčastěji jde o osmileté nebo mladší děti. V rozporu s varováním našich vlastních rodičů typický obtěžovatel není cizí člověk, který dítě láká na bonbony. Skutečností je, že většinou je to dospělý heterosexuální muž, zřídka cizí osoba. 70–80 % z nich je totiž oběti známo, často jde dokonce o příbuzné.
Rodiče pomáhají ochránit děti před sexuálním zneužitím podporováním sebedůvěry a schopnosti prosadit se. Co se dá ještě udělat?
Za prvé se lidé musejí přestat domnívat, že „mně se to stát nemůže“. K sexuálnímu zneužití dochází ve všech sociálně-ekonomických vrstvách, ve všech náboženských a etnických skupinách.
Každý rodič by měl naučit své dítě základní pravidla:
• Poučte dítě o používání správných výrazů pro části těla. Nahraďte vágní pojmy jako „tam dole“ výrazy „penis“, „pohlavní úd“, „pochva“, „vagína“ atd.
• Zdůrazněte, že tělo patří jen jemu, že nikdo nemá právo dotýkat se ho způsobem, který je mu nepříjemný. Dítě má právo odmítnout nechtěné nebo nepříjemné dotyky.
• Ponechte na dítěti, zda se chce mazlit. Vynucování objetí a polibků je nefér a snižuje dětský pocit ovládání vlastního těla. Když odchází prarodič, je lépe se zeptat „chceš dát babičce (dědovi) pusu?“ než direktivně vyzvat „babička jde domů, dej jí pusu!“
• Vysvětlete, že žádný dospělý nemá právo dotýkat se penisu (či vulvy nebo pochvy) dítěte nebo žádat na dítěti, aby toto provádělo jemu. Což se vztahuje i na členy rodiny kromě rodičů např. při koupání.
• Řekněte dítěti, že má právo odmítnout každého dospělého, který ho požádá o něco špatného. „Je ošklivé, když dospělí chtějí, aby děti lhaly nebo kradly, nebo když na děti sahají nebo chtějí, aby děti na ně sahaly tak, jak jsme o tom mluvili. Měl bys říci „ne“ a potom se mi přijít svěřit.“
• Vysvětlete, že nikdo na ně nemůže naléhat, aby před vámi mělo tajnosti. „Pokud někdo sahá na tvůj penis nebo vulvu a říká ti, abys mi to neřekl(a), je to zřejmě proto, že jde o něco ošklivého. Tajnosti a překvapení jsou dvě odlišné věci. Překvapení, třeba když maminka koupí dárek tatínkovi k narozeninám, se nakonec prozradí.“
• Zahrajte si na „co bys udělal(a), kdyby...“. „Co bys udělal, kdyby ti strejda na hlídání slíbil, že můžeš zůstat déle vzhůru, když ti bude sahat na penis?“ „Co bys udělal, kdyby přišel někdo cizí a já bych byla ve vaně?“ Nacvičujte určitá slova a situace. Pomozte dítěti poznat, co by mělo udělat, dostane-li strach, kam má jít, jména důvěryhodných osob, které mu mohou pomoci, není-li k dispozici maminka či tatínek.
Hovor o sexuálním zneužívání není nikdy jednoduchý. Rodiče se obávají, aby děti nevylekali, mají starosti, co a jak říci. Strach pramení většinou z nepříjemného pocitu, který lidé často při hovoru o sexuálních otázkách všeobecně mají. Ale v tomto případě je to nutné, aby děti věděly, jak se mají bránit.
Zdroj: www.ulekare.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
