Ve škole nás učili, že na jazyku máme smyslové buňky pro čtyři základní chutě – slanou, sladkou, kyselou a hořkou. Vědci ale dávno vědí, že existuje také specifická chuť umami, kterou cítíme při konzumaci aminokyseliny kyseliny glutamové. Jenže odborníci z Indiany teď přišli s tím, že mozek prostřednictvím jazyka rozeznává také šestou chuť – tuk. Ovšem ne každý vnímá tukovou chuť silně. Jedinci s oslabenou schopností vnímat tučnost chuťovým smyslem se přejídají.
Někdo se tak může cpát pokrmy, z nichž tuk doslova teče, zatímco jinému je z toho zle po prvním soustu. Mastné kyseliny jsou sice pro tělo nezbytné, ale v malém množství. Při velkém přísunu totiž dochází k ucpávání tepen, zánětům a ukládání v tukových polštářích.
„Naše experimenty dokazují, že tuk dráždí specifické chuťové buňky a že mozek právě tuk odlišuje od ostatních chutí. To má samozřejmě důsledky pro chápání epidemie obezity. Ve velkých koncentracích tuk odrazuje od konzumace jídel, všichni známe nepříjemné pocity z konzumace velkého množství přemaštěných pokrmů. Ale v malé koncentraci chuť jídla naopak velmi zlepšuje, je to jako s hořkostí. Ve velkém je nepříjemná, ale u čokolády či vína je jistá míra hořkosti nezbytná pro dokonalý chuťový požitek,“ tvrdí autoři z Purdue University v Indianě.
Podle profesora Richarda Mattese je čistá chuť tuku nahořklá a nepříjemná. Jenže mnozí lidé mají smysly slabé a tukovou chuť nevnímají. Pak mají tendenci se tukem přejídat a jsou obézní. To vysvětluje to, proč někteří lidé tučné nesnášejí, ale jiní se můžou cpát kupříkladu slaninou od rána do večera.
Sledujte nás na sociálních sítích:
