Zlepšovat si náladu jen veselou a radostnou hudbou nemusí být zrovna nejlepší nápad. Rozhodně ne v době, kdy člověk prožívá emocionální distres nebo je emočně labilní. Podle berlínských psychologů totiž výzkum zahrnující několik národů celého světa dokazuje, že pozitivní účinek na psychiku může mít a pocit pohody může vyvolat v jistých situacích také hudba melancholická či smutná.
Profesor Stefan Kölsch se svou asistentkou doktorkou Liilou Taruffiovou, oba působící na Svobodné univerzitě v Berlíně (Freie Universität Berlin), provedli experimentální výzkum se 722 osobami z různých oblastí světa.
„Hudbou evokovaný smutek může být oceněn nejen pro estetické a abstraktní hodnoty, ale hraje vedle toho roli v celkové pohodě, poskytuje útěchu a reguluje negativní nálady a emoce. Pro mnoho jedinců poslech smutné hudby může ve skutečnosti vést k blahodárným účinkům na emoce,“ píší profesor Kölsch a doktora Taruffiová v článku, který otiskl vědecký časopis PLoS One.
Dvě třetiny osob ze zkoumaného vzorku pocházely z Evropy, třetina pak Asie a Severní Ameriky. Osoby vypovídaly o tom, jak často poslouchají smutnou hudbu, jaké situace je k tomu vedou a jaké emoce to v nich evokuje.
„Z výsledků je jasné, že melancholická hudba přináší široké spektrum složitých a částečně pozitivních emocí jako nostalgii, mírumilovnost, něžnost, transcendenci a úžas,“ uvádějí autoři výzkumu. Nostalgie je přitom emocí uváděnou nejčastěji v souvislosti s melancholickou hudbou. U Asiatů je na druhém místě za mírumilovností.
Ze studie dále vyplývá, že lidé poslouchají melancholickou hudbu nejčastěji v době, kdy zažívají emocionální distres (ztrátu blízké osoby, neštěstí) nebo se cítí osaměle. Melancholická hudba také více pomáhá jedincům emočně labilním. „U většiny osob souvisí poslech melancholické hudby v každodenním životě s jeho schopností zmírňovat negativní nálady a emoce a poskytnout útěchu,“ tvrdí autoři z Berlína.
Smutek evokovaný melancholickou hudbou má také příjemné účinky, neboť podporuje představivost a pomáhá uvědomit si, že neštěstí může být vyjádřeno tvůrčím způsobem, což člověka vyvádí z bolesti.
Ačkoli jako melancholickou hudbu uváděly studované osoby celé spektrum skladeb a žánrů, obecným rysem bylo pomalé tempo. Nejčastěji byla zmiňována Beethovenova sonáta Měsíční svit či Adagio pro smyčce od Samuela Barbera.
Sledujte nás na sociálních sítích:
