Očkování má dlouhou historii, která sahá až do starověkého Číny a Indie, dlouho předtím, než byla tato praxe přijata a zdokonalena v západní medicíně. První formy očkování byly zavedeny jako reakce na rozsáhlé epidemie neštovic.
Něco z historie
Záznamy z 15. století ukazují, že v Číně byly použity metody jako škrábání kůže nebo vdechování pudru z usušených neštovicých puchýřků jako způsob imunizace proti neštovicím. Tato praxe se postupně rozšířila do Turecka a Afriky (1).
V roce 1796 provedl anglický lékař Edward Jenner průlomový objev. Pozoroval, že dojice, které se nakazily kravskými neštovicemi (méně nebezpečná forma nemoci), se staly imunními vůči lidským neštovicím. Jenner tedy provedl experiment, při kterém očkoval osmiletého chlapce látkou z puchýřů dojky nakažené kravskými neštovicemi. Chlapec vyvinul mírnou reakci, ale když byl později vystaven lidským neštovicím, zůstal zdravý. Jenner své závěry publikoval v roce 1798 a označil svůj postup za "vakcinaci" (od latinského "vacca", což znamená kráva) (1).
V roce 1896 vyvinul německý vědec Albert Calmette vakcínu proti choleře, a o pět let později (1901) vakcínu proti buřičce. Mezitím francouzský mikrobiolog Albert Calmette a veterinářský chirurg Camille Guérin vyvinuli v roce 1921 vakcínu proti tuberkulóze, známou jako BCG (2).
Polio byla jednou z nejvíce obávaných infekčních nemocí 20. století, která způsobila miliony případů ochrnutí a smrti po celém světě. V roce 1955 byla schválena první účinná vakcína proti polio, kterou vyvinul Dr. Jonas Salk (3).
Aktuální stav
Dnes je k dispozici řada vakcín proti mnoha onemocněním, včetně spalniček, zarděnek, příušnic, hepatitidy B, HPV a mnoha dalších. V současné době je také vyvíjena a distribuována řada vakcín proti COVID-19, což je zásadní krok v boji proti této globální pandemii (4).
Vývoj očkování pokračuje, přičemž vědci neustále hledají nové a účinnější způsoby boje proti infekčním nemocem.Očkování představuje klíčovou strategii v boji proti mnoha smrtelným a zdraví ohrožujícím nemocem. Jde o metodu, která nám umožňuje vytvářet imunitu vůči určitým nemocem stimulací našeho imunitního systému, aniž bychom museli onemocnět. Očkování přispělo k potlačení a dokonce vyhubení některých závažných nemocí jako například pravé neštovice (4).
Narůstající problém očkovacího skepticismu je však vážnou hrozbou pro veřejné zdraví. Očkovací skepticismus, často označovaný také jako „vakcína-hesitance“, je fenomén, kdy lidé váhají nebo odmítají očkování i přes dostupnost vakcín. Příčiny očkovacího skepticismu jsou složité a různorodé - zahrnují šíření dezinformací online, nedůvěru v lékařskou komunitu nebo vládní instituce, ale také některé náboženské nebo filosofické přesvědčení (5).
Důsledky očkovacího skepticismu mohou být katastrofální. Vakcína-hesitantní populace jsou náchylnější k vypuknutí nákazlivých nemocí, což představuje riziko nejen pro tyto jedince, ale také pro celou komunitu, protože se snižuje tzv. kolektivní (hejnová) imunita. Nezáleží na tom, zda je populace zdravá neboli očkována, pokud se stanou zranitelnými ti, kteří nemohou být očkováni z důvodu alergií, imunosuprese nebo věku. Argumenty proti očkování často zprvu vypadají jako otázky osobní svobody, ale ve skutečnosti ovlivňují celou komunitu (6).
Je tedy nezbytné, aby veřejné zdravotnické organizace a vlády nadále pracovaly na zlepšení informovanosti a důvěry v očkování, a tím chránily veřejné zdraví.
Zdroj: (1) www.cdc.gov/smallpox/vaccine-basics/index.html, (2) www.cdc.gov/cholera/vaccines.html, (3) www.cdc.gov/vaccines/vpd/polio/index.html, (4) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK532895/, (5) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8596085/, (6) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6122668/
Sledujte nás na sociálních sítích:
