Sportovní fyziologové z Austrálie jsou dalším týmem vědců, který prokázal, že provádění strečinku před sportem jako prevence zranění je mýtus. Spousta lidí se před během či jiným aerobním sportem snaží protahovat svaly a šlachy. Zranění tím ale nepředejdou. Jedinou prevencí je pomalé prohřátí a prokrvení svalů rozcvičkou, než do toho sportovně založený člověk či profesionální atlet šlápnou naplno.
Nejčastější příčina zranění
Postupný a průběžný trénink je také zásadní pro prevenci sportovních zranění. K nim naopak nejvíce dochází, když člověk několik dní nedělá nic a náhle začne extrémně intenzivně cvičit.
„Jediným účinkem strečinku je jeho příznivý vliv na pružnost kloubů a šlach,“ tvrdí autoři z La Trobe University v Melbourne. Na svaly před pohybem má ale tohle protahování minimální vliv.
Protažení před běháním
„Běžci často věří určitým mýtům týkajícím se zranění, jejich prevenci a výkonnosti. Ale ty se dost liší od důkazů. Víra v tyto mýty často vede běžce k dodržování neefektivních a neoptimálních strategií při běžeckém tréninku, ať už je to statický strečink jako prevence svalových zranění nebo silový trénink s nízkým zatížením pro výkonnost,“ svěřil doktor James Alexander z La Trobe University deníku The Mail.
Efektivní plán pro běžce
Podle něj je ideální postupný trénink. Nejprve se zahřát rychlou chůzí či klusáním po dobu pěti až deseti minut. Pak následuje protažení strenčikem pro zajištění pružnosti kloubů a poté tři stometrové sprinty. Následuje hlavní tréninkový plán.
Strečink na konci cvičení ale nemusí být od věci, protože pomáhá uvolnit klouby a šlachy, které mohou vlivem tréninku poněkud zatuhnout. Opatrný a citlivý strečink maximálně neublíží, pokud přímo nepomůže.
Sledujte nás na sociálních sítích:
