Vysokoškolské vzdělání a zaměstnávání mozku do vysokého věku jako prevence Alzheimerovy choroby jsou zřejmě mýtus. Podle kalifornských neurologů nejsou vysokoškoláci ohroženi méně než středoškoláci. Myšlení a kognitivní zaměstnávání mozku má tedy jen omezený účinek, zatímco fyzický pohyb do vysokého věku se jeví jako jediná spolehlivá prevence degenerace mozku.
Vědci se domnívali, že zaměstnávání mozku aktivním přemýšlením lze předejít jeho úpadku ve vyšším věku. Jenže Alzheimerovou chorobou onemocní i řada těch, kteří se věnují bádání a mozek zaměstnávají neustále.
Omezený vliv učení
Z výzkumů tak zatím vyplývá jako jediná prevence tohoto onemocnění vysoká pohybová aktivita po celý život. A studium do dvacátých narozenin.
Autoři z Kalifornské univerzity v Davisu sledovali tisíc vojáků, kteří po skončení služby v armádě vykonávali různé funkce. Během období od šedesátých let testovali jejich IQ a sledovali, jak na myšlení náročné činnosti vykonávali. Z analýzy vyplývá, že pozitivní vliv učení a cvičení paměti na prevenci Alzheimerovy choroby se projevuje jen do dvaceti let věku. Studium nad touto věkovou hranicí už nemá vliv.
Co se v mládí naučíš...
Z analýzy vyplývá, že je tedy důležité namáhat mozek v době jeho největšího růstu a vývoje, tedy v období od počátku puberty do dosažení dospělosti.
„Jinými slovy, lidé, kteří dosáhnou mnoha vysokoškolských titulů a věnují se na myšlení náročnému povolání, mají dobře vyvinutý mozek už před dvacátými narozeninami, to je chrání před rozvojem onemocnění, ale pozdější studium už nikoli,“ tvrdí autoři z Davisu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
