Už antičtí lékaři tvrdili, že nejlepší medicínou pro člověka je pohyb. U mužů to platí ještě o něco málo více než u žen. Vědci z Birminghamu a Londýna odhalili několik mechanismů, jimiž pravidelný sport omlazuje člověka. Jedinci, kteří sportují celý život, vypadají po šedesátce stále velmi mladě, rovnají se v některých měřítcích i o třicet let mladším jedincům.
Vědci z University of Birmingham a King’s College London srovnali skupinu amatérských cyklistů ve věku pětapadesát až devětasedmdesát let se skupinou nesportujících lidí ve věku dvacet až šestatřicet roků.
Jedinci z první skupiny měli stejné množství svalové hmoty jako jedinci z druhé skupiny, ačkoli po pětatřicátém roce věku začíná objem svaloviny výrazně ubývat a podíl tuku přibývat.
Sport ale u starších osob omlazuje také imunitní systém. Ačkoli se brzlík po dvacátém roce věku člověka výrazně zmenší, tento významný orgán obranyschopnosti byl u sportujících seniorů stejně aktivní jako u dvacetiletých nesportovců.
U mužů ze sportující skupiny byla přitom hladina testosteronu stejně vysoká jako u mužů z mladé nesportující skupiny. To znamená, že sport brání poklesu hladiny tohoto hormonu v krvi mužů a chrání je před tzv. menopauzou.
„Hippokrates v roce 400 před naším letopočtem řekl, že cvičení je nejlepší medicínou člověka, ale jeho poselství zapadlo s tím, jak jsme se stali sedavou společností. Nicméně důležitým poselstvím našeho výzkumu je, že stárnutí nás automaticky činí křehčími. Náš výzkum znamená, že máme silné důkazy, které by měly podporovat lidi v pravidelném cvičení po celý život jako řešení toho, proč žijeme déle, ale nikoli zdravěji,“ uvedla jedna z autorek výzkumu profesorka Janet Lord z University of Birmingham.
„Tento výzkum dokazuje, že cyklisté necvičí proto, že jsou zdraví, ale že jsou zdraví, protože cvičí po celý život. Jejich tělo tak stárne optimálně a chrání se před problémy souvisejícími s neaktivitou,“ dodává profesor Stephen Harridge z King’s College London.
Všímejte si chůze
Zajímavé výsledky přinesl také výzkum autorů z Leicesteru. Ti zkoumali více než čtyři sta tisíc lidí po dobu šesti let. Na počátku studie si všímali, jak rychle se dotyční pohybují při chůzi. Na konci bylo jasné, že mezi rychlostí chůze a rizikem předčasného úmrtí na choroby srdce a cév existuje silný vztah. A čím pomaleji se lidé pohybují, tím víc jsou ohroženi náhlým odchodem ze světa živých.
Jedinci, kteří chodí pomalu, jsou ohroženi předčasným úmrtím 1,8 až 2,4krát více než ti, kdo chodí nejrychleji. Jinými slovy, mezi lidskými „slimáky“, kteří se doslova světem plouží, zemřelo za šest let sledování 2,4krát více osob než mezi „rychlonožkami“.
Podle autorů ale možná není chůze tím, co ovlivňuje lepší zdraví. Ale lidé, kteří jsou zdravější a mají lepší kondici, chodí rychleji, proto jsou méně ohroženi předčasným úmrtím. Naopak jedinci chodící pomalu, zřejmě mají zdraví ve špatném stavu, a tudíž jsou ohroženi více.
„Tyto výsledky naznačují, že obvyklá rychlost chůze je nezávislým prediktorem úmrtí na choroby srdce a cév,“ tvrdí profesor Tom Yates z Leicesterské univerzity.
Sledujte nás na sociálních sítích:
