Evropská komise zveřejnila výsledky výzkumu obezity u jedenáctiletých chlapců ve všech členských a přidružených zemích EU. Z osmadvaceti států je na tom nejhůře Řecko, kde je mezi jedenáctiletými chlapci obézních devětatřicet procent. Více než pětatřicet procent obézních tohoto věku má devět zemí EU, Česko patří k těm se střední mírou obezity – čtvrtina jedenáctiletých.
Nejlépe jsou na tom Irsko, Dánsko a Nizozemsko, kde žije třináct až patnáct procent obézních chlapců ve věku jedenácti let. Do dvaceti procent obézních jedenáctiletých hochů mají také Norsko, Švédsko, Německo, Belgie, Rakousko a Francie.
Česko patří mezi země se čtvrtinou obézních chlapců věku jedenáct let, spolu se Slovenskem, Slovinskem, Spojeným královstvím, Portugalskem, Finskem, Estonskem, Litvou a Lotyšskem. Jednatřicet až pětatřicet procent obézních mají Španělsko, Itálie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Chorvatsko a Polsko.
Dětská obezita prokazatelně souvisí s rozvojem celé řady onemocnění a potíží v dospělosti, nejzávažnějšími jsou rakovina, onemocnění srdce a cév, diabetes 2. typu a neplodnost.
Evropská komise zveřejnila mapu odrážející data získaná Světovou zdravotnickou organizací.
Jak nemít z dítěte tlouštíka
Je jasné, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. A k tomu náběh na obezitu (či již samotná obezita) rozhodně nepatří. Nejlepší je samozřejmě vsadit na prevenci a naučit svého potomka návykům z oblasti zdravé výživy. Jenže co když dítko usilovně vzdoruje?
Děti mají tendenci přejímat zvyklosti (a tedy i ty stravovací) od svých rodičů. Proč myslíte, že mají děti obézních rodičů tak vysokou pravděpodobnost, že se budou potýkat se stejným problémem? Geny v tom hrají roli minimální – ve skutečnosti nejí nejspíš celá rodina nijak zdravě a dítě do tohoto stereotypu dříve či později také zapadne.
Takže pokud se snažíte zařadit na talíř svého potomka zeleninu a ovoce, budete muset začít u sebe. Když dítko uvidí, že je po jídle namísto zákusku normální jíst salát, přidá se. Mimochodem, to, že bude jíst zdravě jen jeden z partnerů, nestačí – jak vysvětlíte dítěti, že pro tatínka nebo maminku výjimky existují a pro něho ne?
Pamatujte také, že pokud budete dítě nutit do jídla oblíbeným stylem některých našich rodičů a prarodičů („nevstaneš od stolu, dokud tu mrkev nesníš“), nezvolíte právě nejšťastnější způsob přesvědčování. Pokud už přistoupíte k systému „něco za něco“ (a u některých dětí funguje skvěle), zkuste jej spíše v pozitivní rovině. Namísto výhrůžek apod. zvolte spíše odměny („když dojíš tu mrkev, můžeš si po večeři na chvíli pustit televizi“ apod.). Možná to není úplně výchovné, ale zajistíte si, že dítko spořádá víc zdravých potravin.
A ještě jeden tip na závěr. Děti mají rády pocit, že o svém jídle (a nejen o něm) rozhodují. Dávejte jim tedy na výběr. Chtějí raději rajský, mrkvový, okurkový, nebo listový salát? Daly by si ke svačině papriku, nebo třeba ředkvičky? Když si váš potomek sám vybere, zvyšuje se pravděpodobnost, že jídlo sní.
Sledujte nás na sociálních sítích:
