Většinu machistických mužů a misogynů tahle informace zřejmě popudí. Ženy mají větší svalovou výdrž než muži. Kanadští fyziologové tvrdí, že pro své odvážné tvrzení mají vědecké důkazy. Ženy stejného věku a fyzické kondice jako muži jsou po stejně náročném tréninku méně unavené.
Vědci z University of British Columbia sledovali devět žen a osm mužů při svalové práci. Dotyční měli dvěstěkrát rychle natáhnout nohu proti senzorům. Ty měřily rychlost, sílu a točivý moment nohy plus elektrickou aktivitu svalů v noze.
Muži sice byli zpočátku rychlejší a používali větší sílu, ale také se rychleji vyčerpali a na konci měli unavenější svaly.
„Věděli jsme už nějaký čas, že ženy podléhají únavě méně než muži při izometrických svalových testech, při statickém cvičení, kdy se nepohybují klouby, tedy při držení závaží, ale chtěli jsme zjistit, jestli to platí i u dynamického pohybu... A odpověď je docela definitivní, ženy překonají muže o veliký kousek,“ tvrdí profesor Brian Dalton z University of British Columbia.
Ačkoli ženy nikdy nepřekonají muže ve sportech jako je sprint či box, protože muži mají v krátkodobém horizontu větší sílu a rychlost, mohly by je překonat na extrémně dlouhých tratích, kde je potřeba větší výdrž.
Větší výdrž, více pláče?
Výzkumů, jež se zaměřují na porovnání sil či schopností mužů a žen, je spousta. Kdo má lepší čich, kdo zrak, kdo častěji podvádí, kdo více trpí nejrůznějšími chorobami... Jedna ze studií se dokonce zaměřila na otázku, zda opravdu ženy pláčou více než jejich mužští protějšci. A jak to dopadlo?
Opravdu to není pohlavní stereotyp, ale realita. Ženy pláčou mnohem častěji a dvakrát déle než muži. A to hlavně kvůli tomu, že v jejich těle mnohem více kolísají hladiny některých hormonů, především pohlavních. Nicméně svou roli hraje také vliv výchovy a společnosti.
Jinými slovy, ženy ve své podstatě jsou předurčeny k větší plačtivosti. I když i mezi ženami existují rozdíly na biologické bázi, většina je plačtivější než většina mužů. (Přesto je i nemálo mužů biologicky předurčeno k velké plačtivosti.) Jenže na biologii (především genetickou výbavu) působí výchova a společnost – vlivy zvenčí. Společnost má tendenci podporovat pohlavní stereotypy „muži nepláčou“ versus „ženy jsou plačky“.
Podtrženo a sečteno výslednicí toho všeho je, že ženy pláčou asi třicetkrát až čtyřiašedesátkrát za rok, zatímco muži jen šestkrát až sedmnáctkrát za rok. Ženy pláčou nejen mnohem častěji, ale také dvakrát dále než muži. Jinými slovy, když začnou, roní slzy asi šest minut v průměru, zatímco muži jen kolem dvou až tří minut.
Profesor klinické psychologie Ad Vingerhoets z Tilburské univerzity v Nizozemsku sledoval pláč u pěti tisíc osob ze sedmatřiceti zemí světa.
„Rozdíl mezi pohlavími je možné také vysvětlit tím, že ženy častěji sledují dojemné pořady a čtou sentimentální literaturu… Muži by měli být chápavější vůči ženám, když s nimi sledují romantický film… Muži jsou často podráždění, když žena u filmu pláče, a mají tendenci ji ignorovat,“ tvrdí profesor Vingerhoets.
Sledujte nás na sociálních sítích:
