Rodiče dbající na inteligenci svých dětí, nebo spíše ti, kteří chtějí potomky vést k rozvoji co nejlepších kognitivních funkcí, by je neměli podporovat v kontaktních sportech. Právě ragby, box, americký fotbal nebo třeba hokej totiž souvisejí s nevratnými poškozeními na mozku. A vtípky pojící se s inteligencí sportovců těchto oborů nejsou stereotypem, ale odrážejí fakt, že dotyční doplácejí na neustálé nárazy do hlavy.
Vědci z New Jersey sledovali mozky mladých sportovců, kteří se věnují americkému fotbalu. Mozek byl skenován a mapován na počátku kariéry a během ní. Výsledky byly průkazné a zcela jasné. Čím déle se muž věnoval americkému fotbalu, tím výraznější měl změny ve struktuře, funkci a chemickém složení mozku. A změny to nebyly pozitivní.
„Naše závěry také dokazují, že sledovaní jedinci měli ve srovnání s nesportovci sníženou aktivitu mozku, zvláště v oblastech účastnících se na vidění a motorických funkcích,“ tvrdí jeden z autorů doktor Nathan Churchill.
Nicméně žádný ze atletů během sledovaného období subjektivně nepociťoval žádné změny a žádné negativní účinky sportu.
„Tato studie nám pomáhá pochopit, jak kontaktní sporty ovlivňují zdravé mozky, je to krok kupředu v chápání toho, proč atleti v kontaktních sportech někdy pociťují negativní důsledky na zdraví v dlouhodobém měřítku,“ dodává spoluautor studie doktor Tom Schweizer.
Riziko i pro srdce
Sport zaměřený na dosahování rekordů a založený na extrémní fyzické zátěži je podobně škodlivý jako povalečství a obezita. Podle lékařů z Britské kardiologické nadace třeba běžci maratonu a jiných extrémních závodů silně poškozují své srdce a potřebují na stáří kardiostimulátor.
„Ti, kteří si užívají šlachovitou postavu díky maratonu, triatlonu a železnému muži, potřebují ve vyšším věku častěji kardiostimulátor,“ tvrdí britští vědci.
Laboratorní testy prokázaly, že dlouhodobá nadměrná zátěž poškozuje buňky srdce, takže později dochází k narušení autonomní elektrostimulace srdeční svaloviny.
„Starší atleti, kteří se celý život věnovali vytrvalostnímu tréninku a soutěžím v těchto disciplínách jsou náchylní k narušení srdečního rytmu známému jako arytmie,“ tvrdí vědci z University of Manchester.
„Srdeční tep je řízen sinusovým uzlem v srdci, ale ten je řízen nervovým systémem. Bloudivé nervy snižují srdeční tep, a tudíž se předpokládalo, že nízký srdeční tep u atletů je výsledkem přílišné aktivity bloudivých nervů. Ale náš výzkum dokazuje, že tomu tak není. Ve skutečnosti se mění sinusový uzel v srdci v reakci na trénink a zvláště dochází ke snížení důležitého proteinu kardiostimulace známého jako HCN4, to je zodpovědné za pomalý srdeční tep,“ tvrdí doktorka Alicia D’Souz z University of Manchester.
Sledujte nás na sociálních sítích:
