Pokud se člověk rozhodne, že shodí nějaké to kilo, má k tomu jistě nějaký důvod. Nejvážnější je samozřejmě důvod zdravotní – jestliže nadváha či obezita ohrožuje náš život, není co řešit a motivace je jasná. V ostatních případech je dobré si cíle a hlavně motivaci jasně definovat.
Na prvním místě stojí spokojenost se sebou samými – jestliže bychom se při každém pohledu do zrcadla měli trápit, že se nevejdeme do velikosti 40, je lepší začít něco dělat než propadat depresím. Někomu pomáhá, když si stanoví, o kolik kilogramů (centimetrů, velikostí) chce přesně zhubnout. Tady je ale potřeba zamyslet se nad tím, zda nejsou naše cíle nereálné, vezměte v úvahu svou tělesnou konstituci – někteří lidé zkrátka džíny velikosti 36 neobléknou, i kdyby byli vyhublí na kost, a k hranici 50 kg se bez poškození zdraví nepřiblíží. Někdo naopak zkouší zhubnout bez definovaného cíle, prostě do té doby, než se sám sobě začne líbit – a k tomu mu mnohdy stačí shodit jen několik kil. Je však dobré začít na sobě pracovat co nejdříve.
Vsugerované pocity
Občas reagujeme snahou o zhubnutí na tlaky či reakce okolí. V práci někdo pronese na naši adresu vtípek, omylem zaslechneme na chodbě necitlivou poznámku a chceme tomu udělat přítrž. Někdy si ale dokážeme negativní vnímání našeho těla okolím vsugerovat. „Po dvou dětech jsem hodně přibrala a neustále jsem si říkala, že takhle se přece manželovi nemůžu líbit, že se za mě ve společnosti třeba stydí,“ říká sedmatřicetiletá Dana. „Rozhodla jsem se, že kvůli němu zhubnu. Ačkoli jsem vlastně nakonec shodila jen pár kilo, docela hezky se mi změnila postava a z radosti, že se vejdu do oblečení o číslo menšího, jsem obměnila celý šatník. Manžel mi pak jednou řekl, že se mu moc líbí, jak jsem se začala zase ‚odvážně‘ oblékat. Že jsem zhubla, si vůbec nevšiml,“ směje se maminka dvou předškoláků, která si podle svých slov uvědomila, že ve skutečnosti byla nespokojená se svou postavou ona, jen si tyto pocity projektovala do manžela. (Čtěte také: Nejčastější výmluvy aneb Proč nehubneme)
Na prvním místě jste vy
Řada lidí ale doufá, že shozením přebytečných kilogramů vyřeší své problémy – naváže nový vztah, zachrání rozpadající se manželství, bude ve společnosti uvolněnější, a tím pádem i oblíbenější... Partnerské problémy ale s ubývajícím tukem mizet nebudou. „Byli jsme s mým prvním přítelem spolu skoro čtyři roky, ale najednou jsme se začali hádat kvůli maličkostem, tak nějak nám to začalo skřípat. ‚Udělaná‘ jsem byla vždycky, tvrdil, že mu to nevadí, naopak se mu prý ženy s plnými tvary líbí. Když jsme ale začali mít problémy, napadlo mě, že nebyl třeba tak úplně upřímný. Navíc jsem měla pocit, že pokukuje po výrazně štíhlejších slečnách. Pak jsem se dověděla, že mě s jednou takovou podvedl. Přesvědčila jsem se, že je to moje chyba, protože jsem tlustá,“ vypráví třiatřicetiletá Lucie. „Tak jsem začala s dietami, povedlo se mi zhubnout, ale vztah jsme nezachránili. Když jsme po nějaké době byli schopni spolu zase mluvit, vyjasnili jsme, co se vlastně tehdy stalo. Moje váha v tom opravdu roli nehrála,“ podotýká a přiznává, že kilogramy vinou stresu po rozchodu opět nabrala. Dnes je tahle maminka dvouletého kluka jako proutek – během studia se zamilovala do pilates a zdravé výživy – a jak říká, uvědomila si, že hubnout „kvůli někomu“ může přinést spíše zklamání než dlouhodobé výsledky.
TIP Bety: Nevíte, jakými cviky zhubnout nebo posílit bříško? Chcete se zbavit širších boků? Zeptejte se ZDARMA naší profesionální instruktorky Petry z klubu Holmes Place
Je to jen v hlavě
Hubenější lidé nejsou automaticky spokojenější a šťastnější, určitě ne proto, že jsou hubení. Svou osobnost totiž nezměníme. Jsme-li stydliví a uzavření s kilogramy navíc, budeme takoví i poté, co se jich zbavíme. Někomu nicméně může úbytek kil pomoci k novému sebevědomí. „Byla jsem vždycky taková šedá myška s lehkou nadváhou,“ popisuje sedmadvacetiletá Andrea. „Nebyla jsem se sebou nijak zvlášť nespokojená, nedržela diety, ale pravdou je, že jsem se vždycky tak nějak snažila nevyčnívat. Samozřejmě následovalo to, co muselo – nikdo si mě vlastně nikdy nevšiml, a to mě docela trápilo. Před pár lety jsem spíše vinou nemoci než vlastní snahou zhubla víc než 10 kilo. Najednou jsem měla pocit, že se za mnou muži na ulici otáčejí, do řeči se se mnou dávali lidé, kteří mě předtím vytrvale přehlíželi, zkrátka to vypadalo, že hubená se rovná oblíbená a atraktivní. Teprve postupem času mi došlo, že to tak není – hlavní změna nenastala na mé postavě, ale v mé hlavě. Díky zvýšenému sebevědomí jsem se začala dívat lidem do očí, na ulici přestala chodit se sklopenou hlavou, oblíbila si výrazné barvy. Teď mám kila zase zpátky, ale sebevědomí zůstalo. Pokud se nezačnete mít rádi, hubnutí nepomůže,“ dodává Andrea. (Čtěte také: Jste posedlí hubnutím? Nezhubnete...)
Buďte realističtí
Pokud si tedy pohráváte s myšlenkou, že byste možná rádi zhubli, ale nějak se k tomu nemůžete přinutit, možná jste si ještě nenašli ten správný důvod. Zkuste se tedy nejprve zamyslet, zda hubnout skutečně potřebujete (snad každý z nás má ve svém okolí kolegyni, která váží stěží 45 kilogramů, ale neustále vzdychá, jak je tlustá – i tady je třeba být realistický). Jestliže ano, je dobré zeptat se sama sebe, proč. Pokud vám vaše nadváha způsobuje zdravotní problémy, nečekejte na první infarkt, začněte hned – nechcete přece, aby kvůli vašim problémům trpěla i vaše rodina (každé dítě chce mít zdravé rodiče). Když vám vadí, že máte problém zavázat si tkaničku, po doběhnutí autobusu dýcháte, jako byste právě uběhli maraton nebo se prostě nelíbíte sami sobě, také není na co čekat. K tomu, být šťastnější máte blízko. Nevkládejte však do změny postavy příliš nadějí, některé věci s ní prostě nesouvisejí. A nezapomeňte, jsou i cíle, kterých se nedá dosáhnout.
TIP Bety: Cvičíte, zdravě jíte, a přesto kila nejdou dolů? Poraďte se ZDARMA s naší dietoložkou Lenkou! Zeptat se jí můžete i na to, kde hledat motivaci k hubnutí!
Sledujte nás na sociálních sítích:
