Tohle není pohlavní stereotyp, tohle je prostě realita. Ženy pláčou mnohem častěji a dvakrát déle než muži. A to hlavně kvůli tomu, že v jejich těle mnohem více kolísají hladiny některých hormonů, především pohlavních. Nicméně svou roli hraje také vliv výchovy a společnosti.
Jinými slovy, ženy ve své podstatě jsou předurčeny k větší plačtivosti. I když i mezi ženami existují rozdíly na biologické bázi, většina je plačtivější než většina mužů. (Přesto je i nemálo mužů biologicky předurčeno k velké plačtivosti.) Jenže na biologii (především genetickou výbavu) působí výchova a společnost – vlivy zvenčí. Společnost má tendenci podporovat pohlavní stereotypy „muži nepláčou“ versus „ženy jsou plačky“.
Podtrženo a sečteno výslednicí toho všeho je, že ženy pláčou asi třicetkrát až čtyřiašedesátkrát za rok, zatímco muži jen šestkrát až sedmnáctkrát za rok. Ženy pláčou nejen mnohem častěji, ale také dvakrát dále než muži. Jinými slovy, když začnou, roní slzy asi šest minut v průměru, zatímco muži jen kolem dvou až tří minut.
Profesor klinické psychologie Ad Vingerhoets z Tilburské univerzity v Nizozemsku sledoval pláč u pěti tisíc osob ze sedmatřiceti zemí světa.
„Rozdíl mezi pohlavími je možné také vysvětlit tím, že ženy častěji sledují dojemné pořady a čtou sentimentální literaturu… Muži by měli být chápavější vůči ženám, když s nimi sledují romantický film… Muži jsou často podráždění, když žena u filmu pláče, a mají tendenci ji ignorovat,“ tvrdí profesor Vingerhoets.
Sledujte nás na sociálních sítích:
