Aktuální opatření, která mají za úkol chránit obyvatele od šíření koronaviru, se v mnohém neliší od období totalitního režimu, který nám vládl před desítkami let. Samozřejmě jde o nadsázku, takže náš článek neberte příliš vážně, ale v tomto těžkém období je potřeba umět se trošku pousmát nad ironií osudu.
Fronty na nic
Od doby, kdy byl u nás v republice vyhlášen stav epidemie, hrnou se do obchodů proudy zásobchtivých zákazníků. K jejich překvapení jsou ale regály téměř prázdné, stejně, jako tomu bylo kdysi. Když není mouka, ukořistí alespoň prostředek na nádobí, ačkoli z něj chleba neupečou, mohl by se hodit. Nakonec čekáme v nekonečných frontách, kde lidé platí to, co nechtěli a následně odcházejí s úlevným pocitem, že mají alespoň to, pro co vůbec původně nepřišli.
Nejsou ani vložky
Že z regálů zmizí trvanlivé potraviny, by se očekávat dalo. Ale když stojíte před prázdným regálem s dámskými hygienickými pomůckami, začnete přemýšlet, jak budete situaci v případě potřeby řešit. Naštěstí existují další možnosti, jako jsou vyvařené kousky plátna (pokud nějaké zbyde od výroby roušek), případně vata v síťované gáze…
Sousedi spolu nemluví
Dříve jste si dávali pozor na ústa, abyste neskončili v kriminále, no, a dnes je to vlastně stejné. Šíření viru se stalo trestným činem a v rámci preventivních opatření jsme se dostali tak daleko, že nevěříme ani svým nejbližším. Chováme se k nim s odstupem, raději spolu nemluvíme, a když se náhodou někdo přiblíží na pár metrů, couváme. Jediný rozdíl je v tom, že dříve jsme se báli příliš nahlas vyslovených názorů a dnes kapénkové infekce. V konečném důsledku je ale přístup spoluobčanů stejný.
Bez povolení ani za humna
Nejen zavřené hranice státu, ale už i jednotlivých krajů či obcí nutí jejich obyvatele vymanit se z pomyslného vězení, jakkoli nás má chránit. Obyvatelé uzavřených obcí opouštějí svá bydliště v noci, po polních cestách a objížďkami, ti poctivější žádají o povolení hlídkující policisty a zařizují si „výjezdní doložky“ u svých zaměstnavatelů.
Sledujte nás na sociálních sítích:
