Jak jste na tom s orientací? Za bloudění může mozek i kratší noha

Všemocná psychika

Zásadní moment, který určuje, zda zvládneme najít správnou cestu, pokud z ní sejdeme, úzce souvisí s naší psychikou. Na zjištění, že nevíme, kde se zrovna nacházíme, reaguje náš mozek vysláním impulzu, který vyvolá ostražitost, ale také paniku. Přestože máme dojem, že jsme klidní, v hloubi mysli počítáme i s možností, že správnou cestu nikdy nemusíme znovu najít. V tuto chvíli ustupuje racionální myšlení do pozadí a nadvládu nad schopností se orientovat přebírá ta část mozku, která má na starost emoci strachu. Jak moc člověk panice podlehne, je u každého jedince individuální. Čím méně zvládáme stresové situace, tím větší sklon k bloudění máme.

Bloudíme v kruzích

Z nějakého důvodu lidé bloudí v kruzích. Čím méně máme kolem sebe orientačních bodů, bloudíme-li například ve tmě, na poušti, někdy postačí i obyčejný les, tím se kroužení umocňuje. Je prokázáno, že každý člověk tíhne k jedné straně, což je někdy přikládáno faktu, že lidské tělo není zcela symetrické a jednu nohu máme vždy kratší než druhou. Stejně tak je jedna polovina těla silnější a může tak docházet k prodloužení kroku o pár centimetrů, právě na zdatnější polovině těla. Tím se tvoří efekt pomyslného lidského kružítka. Faktorů, které mají na svědomí kroužení, je však mnohem více a vědci se jim stále pokoušejí přijít na kloub.

Co dělat, když se ztratíte?

Když pomineme, že každý z nás u sebe v dnešní době nosí telefon, můžete v případě, že zabloudíte, vyzkoušet dvě varianty. Tou první je cesta rovně za nosem. Víte-li, že se nacházíte v prostoru, který není bezmála nekonečný, dříve či později narazíte na civilizaci. Pokud ale bloudíte v obrovském prostoru hlubokého lesa, je lepší držet se slunce. Jděte jednoduše stále čelem k němu. Cestou si můžete dělat značky, podle kterých vás případní zachránci, kteří se vás vydají hledat, snáze najdou.