Komentáře k článku

nemám s tím vůbec žádný problém

Ten, kdo vymyslel GPS a data v mobilu, mi pravděpodobně zachránil život :D má orientace na stupnici 0 -10 se nachází někde kolem hodnoty -20 :)

Faktem je i fakt, že se často budím hrůzou ze snů v nichž bloudím a nemohu se dostat "domů".

Stále se bojím, že se ztratím, přesně tak, jak je zde popsáno. Bydlela jsem v Děčíně - Bynově, Na Vyhlídce. Měla mi na prázdniny přijet vnoučata, tak jsem se šla projít do lesa, abych našla pěkná místa na hraní. Les začíná hned u paneláku, byl krásný den, tak jsem šla cestou "rovnou za nosem", abych se dokázala vrátit. V lese bylo nádherně, ale najednou jsem se blížila k místu, kde bylo vidět jen vršky smrků. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že stojím před strží, tak jsem udělala "čelem vzad" s tím, že se vrátím zpět stejnou cestou tak, jak jsem sem přišla. Jenže když jsem se otočila, žádná cesta tam nebyla. Stála jsem na skalnatém místě, cesta nikde. Dolů jsem musela "slézt pozpátku" tak, že jsem se musela držet vystouplých kamenů a po nich se spouštět dolů na pevnou zem. Snažila jsem se jít směrem ke kraji lesa - za světlem. Po delší době jsem přišla k místu, ze kterého jsem mohla sejít dolů k samoobsluze Na pěšině. Protože jsem "šla jen na procházku" měla jsem obuté nové kožené letní boty na klínku a koženou bundu. Po cestě domů, mi podrážka na botech praskla vejpůl a bundu jsem měla odřenou na hrudníku a na břiše. Když přijely vnučky, šly jsme do toho lesa, ale jen tak daleko, abych měla panelák stále na očích. To, že si beru i do obchoďáku mobil, abych až se zase ztratím mohla dětem, nebo sestře zavolat u čeho stojím, aby mě vyvedly ven k autu je také pravda.

Má "orientace" je v pořádku 😃 Teď vážně, kde to neznám, ztrácím se. Navíc, mé sny o tom, že jsem v jiném městě a nemohu najít cestu zpět domů, jsou velice časté.

Já orientaci mám dobrou.

zatím jsem se neztratila , tak je to asi v pohodě :-p

Za mlada jsem s orientací neměla sebemenší problémy, nyní už je to občas horší.

orientaci mám docela dobrou

S orientací jsem na tom velmi špatně.

Já blodím každou chvílí :D A pak volám manželovi a on mě pomoci google map navádí :D

Bohužel, nemám velký orientační smysl, souhlasím s některými tvrzeními v článku, protože jsem to sama prožila. Zásadně chodím většinou s manželem. Stalo se mi, když jsem jezdila na služební cesty do vzdálenějšího velkého města, že jsem chvíli bloudila, ale vždy se někoho zeptám a zatím jsem cestu vždy našla. Je to však velmi nepříjemný pocit.:-O

Teď jsme byli se synem v kukuřičném bludišti kousek od Kutné Hory. Během půl hodiny jsem začala uvažovat jestli se vůbec dostaneme ven. Nakonec pomohla známá finta držení se při jedné straně a vylezli jsme v pořádku ven Jinak při navigování pomocí mapy si manžel nikdy nestěžoval :-p

Redakce, když už chcete napsat podobný článek, svěřte to někomu, kdo o orientaci v terénu má aspoň nějaké povědomí. To, co jste tady napsali, je snůška nesmyslů - asi se pisatel v problému ztratil...:-D