Nezřídka se člověku stane, že na party plné lidí sedí před hovořící osobou, ale přistihne se, že její povídání nevnímá, protože jeho mozek zaujal zajímavější hovor za zády. Proč lidé nedokážou vnímat dvě výpovědi najednou, se rozhodli rozluštit neurologové z Marylandu. A podle jejich výzkumu je to prostě fyzicky nemožné.
Sledováním činnosti mozkových center pomocí snímací techniky vědci totiž prokázali, že nejsme fyzicky schopní registrovat dvě výpovědi najednou.
Slyšet ještě neznamená vnímat
Mozek sice slyší najednou více hlasů, ale vnímá je pouze jako zvuky. Vnímat význam těchto zvuků – obsah sdělení – dokáže z jediného zdroje. Pozornost můžeme tedy věnovat jedinému proudu řeči. Mozek však umí rychle přepínat mezi několika zdroji, ale nikdy není schopen vnímat dvě výpovědi ve stejnou chvíli.
Vysvětluje to také, proč je pro mnohé lidi velmi těžké vnímat výpověď jedné osoby, když hraje televize, rozhlas či v místnosti hovoří více osob najednou. Mozek se totiž snaží přiřadit význam všem zvukovým signálům, ale nedokáže to v danou chvíli u více než jediného zdroje signálu. Takže přepíná, přepíná, vzniká zmatek a posluchač vlastně neví, co mu druhá osoba v tu chvíli říká. Ve směsi hlasů většinou vítězí hovor nejhlasitější či nejzajímavější.
Složitý proces
„Myslíme si, že během vnímání něčí výpovědi náš mozek řeší shodu mezi zvukovými signály příchozí řeči a mnoha různými slovy ve slovníku. Jinak řečeno, slova soutěží o to, aby byla rozpoznána. Takže to může být tak, že tento mechanismus zahlcuje mentální zdroje, které dokážou zpracovat najednou jediný signál řeči v danou chvíli, takže činí člověka neschopným simultánně vnímat dvě či více výpovědí,“ tvrdí profesor Christian Brodbeck z University of Maryland.
Řeč sestává ze zvukové stránky, slova pronikají uchem do mozku jako různé zvuky. Mozek tyto zvuky musí zaznamenat, rozpoznat a přiřadit k nim naučený význam. To je ale velmi složitý a náročný proces. Takže není schopen přiřazovat význam dvěma zvukovým signálům najednou, ale pouze jednomu, na který plně upře pozornost. V tichu a klidu je to mnohem jednodušší. I tak ale někdy nevnímáme, co druhý říká, protože náš mozek myslí na něco jiného, povídá si sám se sebou, a má tedy jiný zdroj slov.
Sledujte nás na sociálních sítích:
