Vnímání toku času je fenomén, který neuropsychiatrii v posledních letech velmi zajímá. Jak dokážeme chápat věci, které se staly před různými časovými úseky a zároveň předjímat nejbližší budoucnost, je zatím stále záhada. Ale vědcům z Kalifornie se podařilo odhalit, že v mozku fungují dvoje vnitřní hodiny, které dokážou předpovědět blízkou budoucnost tak, že víme, kdy sešlápnout pedál před semaforem nebo kdy začít zpívat sloku v pravý okamžik.
Zmíněné dvoje na sobě nezávislé hodiny fungují v součinnosti tak, že mozek vyhodnotí situaci a je schopen reagovat s předstihem v řádu milisekund. Jedny hodiny se opírají o minulé zkušenosti, zatímco ty druhé sledují rytmy.
„Ať už je to sport, hudba, mluvené slovo nebo dokonce pozornost při řízení, náš výzkum naznačuje, že načasování není jednotný proces, ale že jsou to dvě oddělené neurologické cesty, díky nimž provádíme časové předpovědi, a že se to opírá o dvě různá centra v mozku,“ tvrdí profesor Assaf Breska z University of California v Berkeley.
Podle výzkumu jeho týmu jsou zmíněnými časovými centry v mozku bazální ganglia a mozeček, struktury související s pohybem.
„Společně nám tyto dva mozkové systémy umožňují nejen existovat v přítomném okamžiku, ale také aktivně předvídat budoucnost,“ tvrdí spoluautor doktor Richard Ivry.
Intuice jako wifi
Předvídání budoucnosti a umění rozhodovat se mnozí považují za záležitost fenoménu, jemuž se říká intuice. Intuice je ožehavé téma v psychologii i psychiatrii. Fenomén se těžko studuje a mnozí exaktní vědci ho vylučují, protože nemají hmatatelné důkazy. Tématem se ale dlouhodobě zabývá profesor Digby Tantam z Sheffiledu, jenž tvrdí, že existuje kolektivní vědomí či mezimozková „wifi“ síť, na niž jsme téměř všichni napojeni. I bez verbální komunikace tak mozek každého jedince vnímá vnitřní impulzy v mozcích osob, blízko nichž se vyskytuje.
To také vysvětluje, proč jsme tak roztěkaní v davu, třeba v nacpaném metru, kde je mozek každého účastníka pod palbou mnoha signálů z mnoha vysílačů. A je tak těžké udržet s jediným člověkem oční kontakt, protože nás vyrušují signály z okolí.
Právě tato síť nám pomáhá získávat podvědomé informace o druhých, které nevyzrazují mluveným slovem. Podle profesora Digbyho Tantuma tento fenomén vysvětluje „intuici“, kdy lidé vnímají, že něco je jinak, než je prezentováno verbálně, ačkoli nemůžou logicky vysvětlit, proč si to myslí.
„Můžeme přímo získat povědomí o emocích druhých lidí a čemu zrovna věnují pozornost. Je to založeno na přímém spojení mezi našimi mozky a mozky jiných lidí a mezi jejich mozky a tím naším. Já tomu říkám intermozek. Jednou z jeho výhod je, že tato napojení fungují na pozadí vědomí. Vnímáme ho jako automatickou součást, dokud nepronikne do vědomí mysli. Lidé trpící autismem mají slabé napojení nebo žádné,“ tvrdí profesor Tantam z University of Sheffield.
Sledujte nás na sociálních sítích:
